V sobotu jsem byl s Đongem domluvenej, že půjdeme na výlet na bambusový osrov (hòn tre), je to jeden z nejprofláklejších ostrovů v okolí Nha Trangu. Leží od mě z koleje asi 7 km na jih a cesta tam nám trvala zhruba půl hodiny. Cestou jsme zastavili na trhu, protože Đong říkal, že je tam hodně draho. Už to mě trochu vyděsilo, co znamená to draho, ale pořád jsem vůbec netušil, co mě vlastně čeká.

Na ostrov poslední tři roky vede 3 km dlouhá lanovka. Ostrov (anebo alespoň jeho velkou část) vlastní asi nějací ukrajinští – nebo ruští pracháči, kteří ho “zvelebili” dle svého gusta. Vstupenka do všech atrakcí na ostrově je v ceně lístku na lanovku, takže před vstupem na lanovku zapatíte 300 Kč (pro ně to je přibližně třetina nájmu) a pak na ostrově můžete jít kam chcete. Jídlo, ale zdarma není, tak proto jsme si nakoupili ovoce na trhu.

Vietnamci mají jednu zajímavou povahovou vlastnost a tou je silná slabost pro vše západní (nebo korejské) a pokud možno, co nejvíce svítivé, velké a kýčovité. Čím víc, tím líp. Takže Đong byl úplně u vỷtržení a rázem se z něj stalo na celé odpoledne malé dítě. Stejně tak další tisíce lidí, kteří tam byli s ním.
Já jsem jejich nadšení, tak nesdílel, ale byl to pro mě každopádně velmi silný zážitek, na který dokonce života nezapomenu. Vozil jsem se na dětském kolotoči, hrál jsem videohry. Šel na horskou dráhu atd.)

Pro představu se pokusím vykreslit, jak celý park asi vypadal. Demografické složení bylo tak 40% tlustí Rusové, ověnčení řetězy a s dětmi na dovolené (v lunaparku je dokonce skalní hotel!) a zbytek Vietnamci, kteří si jeli užít odpoledne. Často jsme potkávali i celé rodinky. Byli to většinou mladé páry s kočárky + jejich rodiče, kteří se tvářili jako když lunapark vidí poprvé (myslím, že ho poprvé také viděli). Potom většinou všichni společně chodili na atrakce, fotili se, seděli zamilovaně na lavičkách a poslouchali hudbu, která tam hrála z umělých jezírek či falešých skal.

Na ostrově ale Ukrajinci vybudovali mnohem více věcí, než jen lunapark. Dále je možné využít golfové hřiště, podvodní akvárium (to jediné za něco stálo) a kde si jenom stoupnete na jezdící pás a pak Vás to vozí pod mořem, vodní park (tam jsem odmítl už jít) anebo třeba “game center” – obrovská herna s automaty, karaokem a “autíčky”.

Viděl jsem, jak se vše Đongovi líbí, tak jsem ho pozval na oběd – na evropský hamburger:) Večer jsme se asi v 10 vrátli domů.

Perlička na závěr. V půlce zpáteční cesty nám došel benzín, takže jsme motorku tlačili. Celou dobu drobně pršelo a jak říkají Vietnamci – bylo “hezky”. Sbohem “Vinpearl land”. Už nikdy víc…!:)