Potom, co jsem doběhl ráno na letiště, ve mně veškerý cestovatelský stres zmizel. Věděl jsem, že mi letadlo neuletí, což mě uklidnilo. Ještě aby ne, když už jsem se rozhodl letět z Chiang Mai pryč. Představa, že by se mi plány opět změnily, se mi prostě moc nezamlouvala.

Vzhledem k tomu, že jsem si koupil ultra levný letenky, tak cestuji nalehko (jinak by se moc nevyplatily). Air Asia nepatří mezi štědré nízkonákladové společnosti, a tak místo běžných 10 kg na osobu pro příruční zavazadlo nabízí pouze kilogramů 7. To sice není moc, ale máte možnost navíc vzít do letadla ještě brašnu na notebook, u které váhu nezjišťují.

No, před odjezdem z Chiang Mai jsem musel věci ještě trochu zredukovat, ale překvapivě jsem se do všech váhových a rozměrových limitů vešel. Nebudu vám tady vysvětlovat nebo vás přesvědčovat, jaké výhody má podobné cestování nalehko. Jak to jednou vyzkoušíte, zjistíte, že je to opravdu super. Vůbec nic mi neschází a bezpečnost zavazadla na cestách dramaticky roste.

Minibus z Hat Yai na ostrov Lanta resp. do Krabi

První let s Air Asia a cesta na ostrov Lanta

Na letišti jsem kvůli zmiňovaným váhovým restrikcím očekával nějakou důkladnější kontrolu, ale nic se nekonalo. Let s Air Asia proběhl úplně v pohodě. Letovou pohodu mi narušovala pouze banda čínských “chuligánů” (staršího věku), kteří se do Hat Yai pravděpodobně tak těšili, že celou cestu vydávali podobné zvuky, jako jeleni v říji nebo jiná divoká zvěř. Je ale pravda, že jsem proti čínským seniorům trochu zaujatý od mého pobytu v Číně a společné dvoudenní cesty s podobnou bandičkou vlakem ve Vietnamu. Nicméně dvě hodiny v letadle byly proti dvou dnům docela v pohodě:-)

Po příletu do Hat Yai jsem měl plán jet do Trangu. Hned po výstupu z letiště mě ale odchytl Mr. Nam, aby mi s cestou pomohl. Nenechal jsem se dlouho přesvědčovat. Vidina večeru na pláži byla silnější, než dobrodružný přesunu na místní autobusové nádraží. Zaplatil jsem pár set bahtů a jeho “kamarád” mě hodil někam do centra, kde mi prodali lístek na minibus na Lantu. Před odjezdem jsem měl asi dvě hodinky času, tak jsem si šel prohlídnout z velké části muslimské a bohužel i bombovými útoky nechvalně proslulé Hat Yai. Uprostřed centra je několik moderních, obchodních center, ve kterých jsem strávil dlouhou chvíli při čekání na minibus. V kavárně jsem si zarezervoval na večer spaní na Lantě a očekával odjezd minibusu.

Minibus přijel překvapivě včas a před nástupem jsem se ještě stihl seznámit s devatenáctiletou Američankou, která se rozhodla strávit rok po střední, cestováním po Asii.

Vyrazili jsme na cca 150 km cestu do Trang, kde jsem měl přestoupit jako jediný pasážér na minibus na Lantu. Už tenhle fakt, mě trochu znervózňoval a cesta minibusem ubíhala pomalu i přesto, že jsme většinu doby strávili jízdou v protisměru. Připadal jsem si, jako zavřený v pojízdné lednici, kterou řídí vysmátý šílenec. Tok myšlenek mi přerušilo až klepání souseda na mé rameno.

“Hey Lanta, you have call..!” Udiveně jsem se otočil a ujistil jsem se, že mi opravdu podává starou Nokii, kde mě někdo na druhé straně spojení požaduje.

V telefonu se ozval takřka “operátorsky” namluvený vzkaz, že se moc omlouvá, ale že dnes už je minibus na Lantu plný, a že tedy budu muset dorazit s ostatními na Krabi, kde my vystaví jízdenku na Lantu. Na následující den…

Únava v Krabi a první dny na Lantě

Někdy večer jsme dorazili i se zbytkem osazenstva do Krabi. Upřímně dost hnusný město. Po výstupu jsem si vyřídil novou jízdenku a rovnou jsem se vydal do hotelu, kterej mi pomohli zajistit moji “zachránci”. Sklepní ubikace měla překvapivě rychlý internet a dokonce jsem vyfasoval pokoj pro tři lidi, takže jsem zůstal a s bolením v krku šel spát (zlatá klimatizace). Ráno proběhl vcelku rychlý přesun na Lantu a kolem poledního už jsem bydlel.

Jedna z jižních pláží na ostrově Koh Lanta

Na internetu jsem našel parádní resort, který není ani u moře ani v centru a všude je to blízko. Zaplatil jsem si jednu noc a s místní muslimskou rodinkou se dohodl, že když se mi bude líbit, tak v případě pěkné ceny zůstanu celý měsíc. No a mně se tu moc líbí a 50 % sleva na ubytování mě přesvědčila, že nemá smysl hledat něco jinýho. Mobilní internet mi šlape na Lantě ještě lépe, než v Chiang Mai, což mě překvapilo a potěšilo zároveň. Konečně se na vás přes ten Skype i v klidu a bez výpadků podívám:-)

Jídlo, pláže a příroda

Moje oblíbená pláž na jihu ostrova

Lanta je větší ostrov nedaleko pevniny na západním pobřeží jižního Thajska. Oblíbený je zejména u švédských turistů, což pro mě byla příjemná změna. Z ostatních koutů JV Asie jsem zvyklý především na Rusy. Na ostrově je klid. Oproti sousedním a známým destinacím tu nenajdete skoro žádné masové párty, sexuální turistiku nebo turistický snobismus. Většina turistů tu jsou rodinky s dětma, prostě taková pohodová destinace na klidnou rodinnou dovolenou, anebo pro práci u moře.

Ostrovy obecně jsou oproti severu drahé. Jídlo je cca 2 – 3 x dražší, než jsem byl zvyklý platit v Chiang Mai. Útěchou mi může být akorát příjemné počasí a hlavně moře a pěkné pláže. Od prvních dnů, co jsem tady, dělám následující režim. První polovina dne práce a pozdní odpoledne/večer chodím na 5 minut vzdálenou pláž si zaplavat a užít si trochu toho slunce.

Nebejt dražšího jídla, tak je to tu prostě dokonalý.

Západy slunce jsou na Lantě TOP…!

Večerní chill na pláži.

První víkend za mnou a festival Laanta Lanta

První týden jsem moc práce nestihl a cestováním nabral opět trochu skluz. Řekl jsem si ale, že by byla škoda víkend strávit za počítačem a půjčil si u paní domácí motorku. Letos mám asi na motorky smůlu. Pořád toužím se projet na pořádné velké motorce a přitom si s každým dalším strojem půjčuji stále “ženštější” skůtříky. Udolala mě ale výhodná cena, takže víkend jsme strávili s perleťově bílým “Scootym”, kterej má své jméno hrdě nalepené na zadní části plastových krytů. Je pravda, že jsem ho ze začátku trochu podcenil. Scooty lítal líp, než většina motorek, na kterých jsem seděl a svoji službu celý víkend plnil na jedničku.

Seznamte se, Scooty.

Projel jsem s ním všech asi 8 pláží, co se nachází na ostrově. Většina z nich jsou moc pěkné kousky a k dokonalosti jim toho mnoho nechybí. Příjemný písek, voda celoročně 29 stupňů a žádnej bordel. Nemám prostě co vytknout, ale moc náročnej asi nejsem.

Už od příjezdu jsem věděl, že první březnový víkend se tu každým rokem koná Laanta Lanta festival a to jsem si nemohl nechat ujít. V sobotu večer jsem tady jel do starého města (bývalá rybářská vesnice) asi 15 km na jih ode mě. Cestu mi znepříjemňovaly pouze mouchy, který mi lítaly do očí. Helma, dá-li se to tak nazvat, neměla totiž plexi sklo. Na festiválku jsem ochutnal desítky různých jídel. Už ani nevím, co všechno, ale obecně mi vše moc chutnalo.Chutnalo mi tak moc, že jsem si jednu krabičku vzal i na oběd domů a kolem desáté večer vyrazil zpět do mé chaty.

Laanta Lanta Festival 2014 a jeho vstupní brána

Taky cedulky byly…abyste se náhodou neztratili:-)

Známé obalované krevety, ale chuťově super. Kvalita surovin je znát.

Vejce neznámého původu, ale tipnul bych nějakého ptáčka:-)

Fascinující pohled otylého dítěte a prodavačky.

Kuřátka.

Thajská jižanská palačinka.

Tma jak v víte kde, takže cesta zpět trvala ještě trochu déle než tam. Výhodou ale bylo, že už nelítaly žádný potvory.

Druhej den ráno jsem vstal trochu později. Prostě víkend, znáte to:-) A rovnou jsem se těšil ochutnat, co jsem si to koupil za dobrotu. Snědl jsem asi půlku krabičky, když mi došlo, že vlastně nevím, co jím. Podíval jsem se trochu podrobněji a sousto mi ztěžklo v puse…

Kuk!

Poučení: Zobáčky moc nekřupou…:-)