Už je to pěkná řádka dní od posledního mého příspěvku. Změnilo se něco za tu dobu? Jo i ne. Pořád jsem na Bali, stále bydlím v Ubudu, ale na nějaké velké cestování v posledním měsíci nedošlo. Jedním z důvodů, proč jsem toho moc nenacestoval, bylo špatné počasí. Oficiálně tu má být období sucha, ale v tom případě bych asi nechtěl zažít období deště. Zkrátka poslední měsíc lilo jako z konve. Zejména odpoledne a večer při mých cestách po městě a za hledáním jídla jsem nesčetněkrát zmokl.  Dalším a možná ještě významnějším důvodem, proč ten nomádskej lifestyle takhle flákám je spuštění mého nového projektu zaměřeného na jógu. Poslední dva měsíce se po práci věnuju hlavně tomuhle a dalším mým webům, které se snažím udržet v chodu. Nicméně do konce května budu ještě hodně pracovat v podobném tempu a potom mi přijede záchrana, která mě snad od workoholismu odtrhne a nastane opět více cestování, pohybu a poznávání Asie.

Na výletě. Foceno kdesi na východě Bali

Za tu dobu, co jsem v Ubudu, jsem si tady oblíbil několik restaurací a stále objevuji nové. Minulý víkend jsem vyjel na projížďku na motorce a nakonec se z toho vyklubalo cca 150 km jízdy po ostrově. Kromě krásný krajiny jsem se nechal poprvé vědomě oloupit a koupil jsem si dvě košile, které mohu mít spíš jako župan a po cestě jsem si parádně spálil nos. Myslel jsem, že po měsíci u moře, jsem už opálenej víc než dost, ale to byla chybná úvaha. Obrazovka počítače asi funguje jako vybělovadlo pleti, takže jsem po příjezdu z výletu vypadal jako alkoholik v zimě a to samozřejmě náležitě ocenili indonéští sousedé. Jak si tu tak pěkně pracuju, tak jsem měl konečně čas přemejšlet, co mě vlastně na tomhle stylu života baví a nebaví, a protože si většina z vás určitě myslí, že je to jen procházka růžovým sadem a takové never ending happiness, rád bych vám představil i tu druhou, méně veselou, ale stejně významnou část digitálního nomádství.

My jsme hráli na cimbály a všichni myši tancovaly

Největším nepřítelem pracujících po cestě je podle mě hluk. Nejsem moc citlivý člověk, co se hluku týče. Řekl bych, že spíše naopak, ale po 3 měsících v různých druzích ubytování můžu říct, že největší problémem je pro mě hluk. Chytře jsem si před cestou pořídil pořádná sluchátka a nedokážu si představit, že bych tu byl bez nich. V Chiang Mai jsem měl pod okny něco jako thajský country club a hlučno bylo tedy především v noci. To hravě vyřešily špunty do uší a přes den jsem nelibé zvuky odfiltrovával zmíněnými sluchátky. Na Lantě jsem byl vystaven sofistikovanějšímu hluku, který se nedal očekávat. Běhaly mi po střeše totiž opice, které svoji přítomnost tu a tam zpestřily hodem kokosu na plechovou střechu chatky. Kromě toho mě tam sužovalo 40 stupňové vedro a časté výpadky proudu. Mnohdy i na několik hodin či celý den. No a tady na Bali? Tady je to nejlepší:-) K sousedům se schází předškolní děti, které asi aspirují na novodobé balijské hudebníky. Pravidelně zde zhruba deset až dvacet dětí bije několik hodin denně do hrnců, bubnů a různých jiných udělátek, čímž vzniká neopakovatelná atmosféra spontánního hluku. Jako šokovou terapii doporučuji. Pro kreativní práci nikoliv. Po měsíci mě některé rytmy natolik utkvěly v hlavě, že se mi o nich i zdá. Kromě výše zmíněných věcí vás potkají i jiné nečekané bizarnosti. Například tento týden sousedka v přilehlé kadibudce každé ráno skoro půl hodiny zvrací. Radši nechci vědět z čeho to má. Prostě idylka:-) Sousedský život je tu pestrý, ploty místní nemají a sousedé vždy bydlí v takové komunitní zóně, která je na noc zamykatelná. V jedné takové jsem i já, hubená bílá huba:-)

Internet rychlý i pomalý, zavirovaný i žádný

Po cestě jsem se setkal s mnoha různými druhy internetu a není žádným překvapení, že právě internet je to, co rozhoduje kam digitální nomád zavítá. Moje původní představa, že vždy vše vyřeší rychlé 3G nebyla úplně přesná. V Thajsku se na 3G připojení šlo poměrně dobře spolehnout i když to nebyla zrovna nejlevnější záležitost, pokud potřebujete na internetu každý den pracovat. V Indonésii se situace však změnila a to bohužel k horšímu. Internet na Bali je, ale jeho kvalita je zcela nevypočítatelná. Vypadává 3G, vypadává WIFI. Někdy není vůbec, jindy zase lítá jako raketa. Je to internet, na kterém se dá na dálku s trochou snahy pracovat, ale problém nastává ve chvíli, když potřebujete kvalitní připojení v určitý čas (pravidelně si ve firmě voláme přes Skype). V těchto okamžicích většinou internet záhadně selhává a nefunguje. Proto chodím na pravidelné hovory do nejrychlejší internetové kanceláře v Ubudu, ale rychlost si samozřejmě nechají i zaplatit. Navíc nejedou nonstop, takže pokud potřebujeme volat večer, máme všichni smůlu. Navíc je balijský internet plný virů a různého malwaru a místní viry jsou tak chytré, že napadají už routery, takže nechtěná přesměrování na cizí stránky jsou na denním pořádku. S internetem tedy souvisí i výběr lokace. Na odlehlá místa se digitální nomádi mého ražení příliš nepodívají, protože by zkrátka nešlo garantovat pracovní schopnost. Existují nomádi (třeba copywriteři), kteří fungují úkolově a nemusí se zaměstnavatelem příliš komunikovat. Pro ty pravděpodobně kvalita internetu není zas tak zásadní a když internet není, tak se holt počká až bude. Já ho ale potřebuji v obstojné kvalitě a nejlépe pořád.

Místní kuchyně mi chutná. Všichni mi tvrdili, že to je nuda, ale já si nestěžuju.

Sebedisciplína

8 hodin denně u počítače v exotické zemi ubíhá jiným tempem než 8 hodin denně v kanceláři nebo doma v Praze. Kromě výše zmíněných rušivých elementů je největším nepřítelem digitálního nomáda jeho vlastní hlava, neschopnost koncentrace a pevná vůle. Než se člověk naučí dostat do pracovního tempa, tak podstoupí mnoha různým vnitřním dialogům od těch jednodušších až po relativně složité. Opět se tento problém vztahuje na ty nomády, kteří opravdu na cestě pracují. Potkal jsem mnoho lidí, kteří pracují značně omezeně (například 2 hodiny denně pouze odpovídají na e-maily). Potom asi tenhle problém není tak žhavý a lze si zajít pracovat vlastně do jakékoliv kavárny. Kdybych ale měl chodit do kaváren pracovat denně já, tak bych se ukafoval k smrti a většina mých výdělků by šla ve prospěch místních kaváren. Lepší internet je samozřejmě v těch drahých.

Cestou na posvátnou sopku jsem nemohl neuctít místní bohy:-D

Není židle, jako židle

A není stůl jako stůl. Nemyslete si, že na vás v Asii čekají v pokojích luxusní, manažerské stoly a polstrované židle. Už jenom normální židle s malým stolečkem je velká výhra a i stejně vaše záda budou hodně trpět. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl opět věnovat józe, protože po čtvrt roce práce na štokrdlátkách to záda a krční páteř moc nedávají a asi si říkaj, že se jejich majitel trochu zbláznil. Proto všem doporučuji pečlivě volit ubytování, kde se rozhodnete setrvat. Najít takové, kde je přijatelná židle a stůl, stabilní internet a nízká hladina hluku je bez vyzkoušení předem skoro nemožné. Následné přesuny a změny vás zase okrádají o drahocenný čas, kterého není moc. Výběr tedy doporučuji promýšlet dostatečně dopředu a pečlivě..

To je to tak hrozný?

Je i není. Záleží, jak moc máte tuhej kořínek, kolik jste ochotni utrácet peněz a co je pro vás při digitálním nomádství cílem. Během 14 denní aktivní dovolené na Bali toho určitě uvidíte z Bali víc, než já za měsíc. Nepoznáte ale, jak žijou místní. Nedozvíte se, co doma jí, co je trápí, čím se baví a jak se chovají v běžném životě. Digitální nomádství vám umožní neomezeně dlouho žít tam, kde se vám zrovna zlíbí. Je to ale vykoupené docela tvrdou sebedisciplínou a mnohem horšími pracovními podmínkami, než na které jste zvyklí z domova. I přesto všechno bych za nic neměnil. Svoboda jsou pro mě především vnitřní hodnoty, které se musí člověk učit celej život a ne vždy to jde zlehka.