Ještě než začnu s chválozpěvy na výlet, na který jsme se třásli od Ježíška, tak vám sdělím dvě nepříjemnosti, co se nám staly ještě na Penangu a na které jsem skoro zapomněla v záchvatu euforie z opětovného nabytí jiné svobody, než jakou mám doma v ČR. Tu mi jen občas narušuje Tom, promlouváním do duše, že už bych měla začít něco dělat. A má pravdu! Tak něco dělám!

Měsíční prázdniny, které jsem si dopřála po ukončení celkem náročného pracovního vztahu v cestovní agentuře a megahektických dnů před mým odjezdem, už jsou u konce a je třeba se přestat flákat (Ale od příjezdu mám na starosti chod “domácnosti”, především pravidelné praní, a to především v ruce. ;)). Tímto bych také chtěla moc poděkovat hlavně mé sestřenici Tereze, bez které bych vše před odletem opravdu nezvládla a dalším lidem, kteří chtěli pomoct a pomáhali, zvláště díky Vojtovi s Katkou!

Ale zpět ke dvěma negativním událostem na Penangu. Tomovi zničeho nic zablokovali jednu ze dvou platebních karet, které měl sebou. Útok byl nahlášen přímo od VISA a blokace byla definitivní. V tomto případě máme pro vás dobré doporučení v momentě, kdy budete muset volat do Čech. Jednou možností je pořídit místní simkarty, ze kterých je volání do zahraničí většinou levnější, než ze simkaret českých. Osobně jsme volali domů z Kambodži při minulé cestě, abychom dodělali předplacený kredit. Hovory tuším stály do 10 CZK/min. Další variantou je přeplacený kredit v programu Skype, který Tom využil tentokrát a hovor byl celkem bez problémů.

Tak už máme v záloze jen karty dvě. Z této události, pro nás i pro všechny, plyne ponaučení, že je dobré s sebou vést více platebních karet, zvláště na dlouhodobé pobyty. Příště si vezmu ještě minimálně jednu dvě navíc.

Druhou událostí jsme byli zaskočeni, protože se nám zatím, na cestách nestala. Dva dny před odjezdem přišel pronajímatel pro zbytek peněz na ubytování a kouká na futro od dveří, jestli nevíme, co se stalo…Tak se podíváme taky a ono je zlomené. Poté pohledy nás všech sjedou na zámek a ten je vykotlaný. Naštěstí, nejspíš amatérský, zloděj neměl dost času a nepovedlo se mu dveře otevřít. Všechny důležité věci máme vždy u sebe, ale přišli bychom o notebooky a kupovat nové by nebylo pro náš rozpočet zrovna nejpříjemnější. Vše naštěstí dobře dopadlo, ale pan domácí raději rychle vzal peníze a utek, abychom záležitost nezačali rozmazávat.

Lví město

Dle překladu tedy Singapur, není tak úplně “Lví město”, protože v oblasti nikdy žádní lvi nežili. Jeho zakladatel, ve 13. století, pravděpodobně viděl spíše Malajského tygra, ale přídomek “lví” už zůstal do dnes.

Co vše napsat… Hned na letišti byste mohli jíst z podlahy, všude byly návody co a jak používat, dle kterých by to zvládl i úplný víteco, bezpečností cedule na každém rohu, prostě to co jste o Singapuru slyšeli a co jste očekávali, to tak je, ale ne zas tak úplně. Místní MHD má krásný název SMRT a v kontextu s některými bilboardy je to pro nás dost vtipné.

Po příletu jsme zamířili do hotelu Fragrance Pearl, opět rezervovaného přes booking.com za cca 900 CZK, což byla příznivá cena na novější designový hotel nižšístřední kategorie. Dostali jsme dokonce upgrade na rodinný pokoj, takže jsme měli i jedno místo navíc na palandě, kdybychom se mimořádně pohádali.;)

Ale! Jediné překvapení, na které jsme V Singapuru narazili, byla čtvrť Geylang (Asi tušíte, jak jsme ji hned přejmenovali.), ve které se hotel nacházel. Jednalo se nejvíc vykřičenou oblast, kterou jsme kdy s Tomem viděli. K večeru byla doslova kurva na každém rohu, co jedna aspoň tři! Fotku bohužel nemáme, nějak jsem v té rychlosti, co jsme procházeli kolem, nestíhala. Osamoceným cestovatelům bychom tedy doporučovali se ubytovat raději jinde, než by riskovali rozcupování místními lehkými děvami a děváky, kteří jako děvy vypadají. V okolí byla ale spousta levných jídelen á la rýže nebo nudle s čímkoli, což bylo zase fajn.

Dalšího dne jsme se vydali na asi 4 km dlouhý pochod směr vánoční dárek od Toma. A jak na takový dárek přišel? Při naší první cestě Asií jsem pokaždé toužebně koukala na reklamu na kablovce na hotel Marina Bay Sands Singapore s bazénem v nejvyšším patře, odkud je vidět celé panorama města. Čas od času jsme si i doma v Praze říkali, jak bychom tam někdy chtěli přespat, a že když pojedeme do Singapuru, že si to určitě nenecháme ujít. Stalo se! 😉

Po zabydlení jsme šli samozřejmě omrknout bazén. Pak jsme zašli na večeři do obchodního centra, které je s hotelem propojené. To bylo snad jediné nagativum, protože projít celým komplexem k Food Court nás obíralo o hodně času, který jsme mohli trávit v hotelu a okolí.

Večer jsme zamířili opět k bazénu pokochat se jedním z nejkrásnějších západů slunce, co jsme kdy viděli.

Potom jsme zamířili do Gardens by the Bay, kde v noci září Supertrees. Jejich vzezření je často přirovnáváno k filmu Avatar, což můžeme potvrdit. Opět to byla jedna z nejpůsobivějších věcí, kterou jsem mohla spatřit. (Tohle mít na psytrancový openair party, tak se vůbec nezlobím! ;))

Okolo půlnoci jsme koupili dvě piva a skočili na terase s debatou, jak může být život krásný a přiopilí jsme v posteli během vteřiny usnuli a probudili se až ráno. Na vysvětlenou: téměř vůbec nepijeme alkohol. Pivo jsme měli zatím 3x (2x po jedné plechovce a 1x po dvou) a rozsekalo nás to, jako bychom doma měli 3 velký točený. Já už jsem teda po 3 půllitrech dost veselá… Další poznatek byl, že jsme do této chvíle ani jednu noc nespali v celku. Buď bylo velké horko, nebo jsem se hodně vrtěla a mluvila ze spaní, jak mám někdy ve zvyku, nebo byl prostě hluk, jak už v JV Asii bývá.

Ráno přišlo na řadu to nejdůležitější! Koupání a kochání se v Infinity Pool. Asi nemá cenu to popisovat a dám radši fotky.

V poledne jsme se vrátili zpět do reality a vydali se na prohlídku města. Mrakodrapy, oběd v “mekáči”, čínská čtvrť, park, posezení u vody, vyzvednutí batohů a hurá do naší poslední noclehárny v Singapuru.

Na letišti jsme si krásně ustali na jedné z laviček v odlehlejší části. Jeden pán si vyřešil spaní elegantněji, když se uvelebil v domečku v dětském hřišti opodál. Litovali jsme, že jsme nepřišli dřív a nezabrali tento úžasný flek pro sebe. Ráno už jsme zas naskočili do letadla a čekalo nás vystoupení opět v Malaysii ve městě Kuching.

Z prvních dnů na Filipínách zdraví Adéla a Tomáš