Dlouho jsem nebyl nikde na výletě, tak jsem se ráno rozhodl, že musím někam vyrazit. Dong už byl naštěstí vzhůru, tak jsme mohli rovnou vyjet. V 8 hodin jsme se sešli a jeli jsme asi 23 km na sever, odkud jsme měli vyrazit na “hòn hèo” – Květinový ostrov.

Vše probíhalo dobře až do doby, kdy nám paní u okýnka řekla, že na Květinový ostrov lze jet jenom z Opičího ostrovu a tam už jsme byli. Navíc bychom museli objet ještě další dva ostrovy a zaplatit 200 Kč / za osobu. To se nám moc nezdálo a tak jsme začli řešit náhradní plán.

Naštěstí je v Nha Trangu a okolí relativní výběr turistických míst k navštívení, ale musíte to tu prostě znát a vědět kam jet. Turistické směrovky byste tu těžko hledali. Obvolali jsme pár známých a nechali si poradit. Dozvěděli jsme se, že nedaleko od nás je místo zvané “bà hồ” – česky “tři jezírka”….:-)

A tak jsme jeli. Asi po po čtvrt hodině jízdy jsme odbočili z hlavní silnice a jeli směrem do hor. Vesnice tu jsou moc hezký, ale hned po pár metrech odbočení na vás dýchne chudoba Vietnamu. Prašná cesta, všude políčka s rýží, pasoucí se krávy, tu a tam vodní bůvol, 7 letý děti na motorkách atd…:-)

Jak jsou všude na vesnicích prašný cesty, tak Vám to všechno pěkně lítá do ksichtu – prostě idylka!

Zhruba po půl hodině jízdy jsme dorazili do džungle, zaplatili vstup a šli ke třem jezírkům. Miluju vietnamský lesy. Je tam stín, šílený zvuky jak z vesmíru, občas nějakej had nebo divnej brouk. Pořád je na co koukat. Tři jezírka jsme našli. Museli jsme k nim ale doslova vyšplhat po skalách.

Nahoře nás čekal nádhernej pohled na tři jezírka ležící nad sebou. Do toho vodopády, různý lijány, divný klacky a samozřejmě koupající se Vietnamci. Neodolal jsem a koupal jsem se taky. Přecejenom vykoupat se v džungli se mi nedaří každej den.

Byl to fajn výlet zakončenej smaženou sépií k obědu.

Seznamte se prosím s Lưu Chí Vỹ. Poslouchám ho tu skoro každej den, takže až přijedu domů, tak budu schopnej odrecitovat půlku textu z hlavy.  To je jedna z těch oblíbených písniček, které Vietnamci tak rádi zpívají a poslouchají.

[youtube B6sR9Y5dKmc]

Dneska je ve Vietnamu státní svátek. Sice nevím, co přesně se slaví, ale jednak to určitě budou včerejší narozeniny Lenina a pak asi také oslava krále Hung bájného praotce a duchovního guru všech Vietnamců. V provincii na severu země, kde probíhají největší oslavy s výstupem na posvátnou horu, se místní oslavy asi nemohou srovnávat, každopádně fakt, že lidé odpočívají více než je běžné, je zřejmý i tu.

Z tohoto důvodu jsem  byl také pozván na oběd k rodině slečny Hương společně s pár dalšími studenty a jejími přáteli. Přijeli jsme do jejího domu už asi v devět ráno a již se plně vyvařovalo. Samotný oběd začal asi v půl jedné a nakonec se ho účastnilo asi 10 lidí. Podávali se krevety, ryba, závitky, polívka, salát, piva. Hostina trvala přibližně do tří odpoledne, kdy už mi břicho praskalo ve švech.

Přeci jenom na takovýhle trvalý přísun jídla nejsem zvyklý. Nejchutnější byly asi krevety a pak ty závitky zabalené společně se zeleninou v rýžovém papíře. Jako desert se servírovalo mango se solí anebo okurka.

Z rodiny jsem poznal i její souroznce a rodiče, ale moc jsem si s nimi nepokecal. Každopádně to bylo fajn a jsem za tuhle zkušenost rád.

Domeček mají hezký. Tři místnosti s malou zahrádkou, na dvorku pes a všude v okolí na Vientam nezvyklé ticho a klid. Bydlí asi 3 km od Nha Trangu.

Zpívaj tady všichni a pořád. Není den, co bych šel po ulici a nepotkal jsem někoho si hlasitě prozpěvovat. Docela jsem se tomu ze začátku divil a přišlo mi to srandovní. O večerech na koleji ani nemluvě. Nedobrovolně se stávám svědkem různých vietnamských superstar. Asi je to tím, že Vietnamci zpěv milují. Rádi si zpívají jen tak pro sebe když uklízí, pracují prostě skoro kdykoliv. Ale věc, bez které si opravdu neumí život představit je karaoke. A to u nás tak populární není.

Že by nás tato módní vlna teprve čekala? (nebo jsem ji nezaregistroval?!) Nevím, ale zrovna teď poslouchám kolegy z pokoje od vedle, jak se jeden přes druhého překřikují a hulákají, co jim plíce stačí. A samozřejmě čím víc nahlas, tím líp! Takže otevřít okna, repráky na balkon a show může začít. Občas se to proloží nějakou hláškou do mikrofonu jako například ” Oh my god….!”, kterou všichni zvesela a hojně používají.

I přesto, že jsou studenti ve škole relativně tiší, tak ve svém volném čase své nashromážděné emoce ventulují ven. Buď sportem anebo zpěvem.

Rádi zpívají i s rodiči, jsou tu různé karaoke bary, kde se může celá rodinka sejít a zpříjemnit si páteční večer. Ale proč vlastně tohle všechno píšu…. Obávám se, že se zařadím po boku místní hvězdné pěchoty, protože mě jedna takováhle legrace brzy taky čeká.

A pravděpodobně mě ještě v blízké době nemine schůzka s jakýmsi delegátem, v pátek státní svátek a s tím spojené pozvání na oběd, víkend výlet, opravovaní asi sta testů atd. Čas tady plyne nezvykle rychle.

Mějte se všichni fajn!

Konečně! Už jsem si začal říkat, že tu něco nehraje, protože jsem pořád nikoho neviděl. Včera jsem se vydal do města poprvé přes poledne a ejhle! Tolik turistů, co jsem za celou dobu viděl jsem tu zatím nepotkal za měsíc pobytu. Většinou se opejkali na pláži. A Vietnamci se jim jenom snažili všechno možný prodat, dokonce jsem i zaslechl oblíbenou hlášku: “Helou maj frend”:-) Pomalu jsem si předtím začal říkat, že turismus ve Vietnamu není.

To by ale byla zásadní chyba. Je zajímavý taky pozorovat uměle usměvavý ksichty prodejců čehokoliv v poledne ve městě a pak ty samý- zničený lidi, když večer jedou na motorce domů. V šest tu většina lidí jede z práce a silinice se rázem promění v jedno velký mraveniště motorek. Takže to s tou asijskou ochotou a usměvavostí není zas tak horký a pokud opustíte turistická centra, tak jste sice zdrojem pozornosti, ale naprosto upřímné a ne s cílem Vám prodat zájezd na bambusový ostrov za  10x větší cenu, než je ve skutečnosti.

Cestou zpátky domů potkal asi 10 svateb…! V každý restauraci jedna a jak vystřižená z americkýcho romatickýho filmu. Popovídal jsem si s thajcem a převedl jedny turisty přes silnici – zvlášť večer to pro neznalé vyžaduje notnou dávku odvahy a zkušeností. Hlavní zasada je – nedělat zbrklý pohyby a odhadnout rychlost chůze, abyste se úspěšně vyhli všemu, co se na Vás řítí.

Jinak do Nha Trangu asi jezdí samý snobové. Buďto v centru potkávám starší bohaté důchodce ala děda jachtař, tlusté američany anebo mladý rozmazlený spratky z Evropy, co už nevěděj kam se podívat, tak jedou za exotikou. Ale Nha Trang bohužel žádná exotika není…Jediné co mi ve městě přijde exotický jsou ty turisti:-)

Příště napíšu nějakej hodně negativní článek o vietnamcích, abyste si náhodou nemysleli, že ju všechno tak super…:-)

Včera lilo, dneska lije a zítra bude pravděpodobně taky. Když tady prší, tak to není ledajaký dešťíček. Leje jako z konve. Nikdy neprší dlouho, ale za to velmi vydatně. Když jsem šel v pátek učit, tak jsem zastihl jeden takovýhle slejvák cestou do školy… Continue Reading…