Tak jsem uspesne dorazil do Hanoje. Cesta vlakem byla umorna, ale cekal jsem to horsi. Jelo nas asi 5 plus otec jednoho studenta. Cestou se nic zajimavyho nestalo, krome toho, ze na nas v horach zautocili divoke deti kameny..:]]Ale vietnamci jsou na to pripraveni asi, takze vlaky maji dvojite skla…kazdopadne jsem se docela vydesil.hehe.

Legrace ale byla, ze jsem do Hanoje dorazil se studentama, ktery jsou uplne mimo a vsichni byly v hanoji poprvy. predstavte si particku vidlaku, co prijede do Prahy a nevi ktera bije. Hned se nechali nahnat od nejakyho taxikare, a uz si to mirili do nejdrazsiho hotelu. To uz jsem nevydrzel a k jejich velikemu udivu jsem je rychle opustil a jal se hledat ubikaci sam. Nebyl to zas takovy problem, jak to predtim vypadalo. Na internetu jsem si nasel par levnych hostelu a od nejakyho manika se tam nechal zavest. Domluvim se v pohode:]]Hanojstina je pro me mnohem lepsi. hostel ma jenom postel a vetrak ,ale bydlim sam, je to to nejlevnejsi co tady jde sehnat a je to primo v centru. vcera vecer jsem byl v divadle vodnich loutek a ted tady zevluji a koukam kde co. je to tu v klidu. cekal jsem vetsi psycho. uz jsem asi ostrilenej. zitra se pokusim ziskat inormace o vizach do ciny a pak se uvidi. mejte se fajn.

Toma

abych mohl tady vytřít. Nevedou tu asi hadry nebo jsem neměl na ně štěstí. Už mám koupený lístky na vlak do Hanoje a zítra ráno jedu. Držte mi palce ať se za tech 30 hodin v tom vlaku neupeču. Nějak mě dneska chytla krční páteř, tak snad se nezabloku úplně:))

Další novinkou je, že opouštím svůj kolejní pokoj a stěhuju se k děkanovi, kterej mi bude po dobu mé nepřítomnosti hlídat věci a notebook. Tak doufám, že o něj nepřijdu:)

Na cestu si beru jenom prázdnej malej batoh, abych mohl taky něco nakoupit. Budu se ozývat málo ale když budu mít čas a konektivtu , tak určitě. V příštím týdnu opět nahodím českou simkartu, tak v případě nutnosti mi pište sms. Tenhle týden jsem měl ranec práce, ale vypadá to, že jsem vše úspěšně dodělal a nic mi nebrání se odsud zdejchnout. Pořád koketuju s myšlenkou se podívat do Číny, tak uvidím, co v té Hanoji ohledně víz zjistím.

Mějte se fajn,

Tomáš.

Bude se mi po Nha Trangu stejskat. Docela jsem si to tady oblíbil. Na popularitu jsem si zvyknul. Má to i své nesporné výhody. Zajímavé je, že z cizích lidí si mě zde nejvíce oblíbily starší ženský tak 35 – 50 let. Většina prodavaček mě tady po okolí zná jménem a při mých procházkách často slyším z obchodů “Toma, Toma”. Tak mi tady neznalí češtiny říkají. Vietnamci totiž finály (koncové souhlásky) nevyslovují, takže je ani tak nějak neregistrují. Jako by “š” neexistovalo.

Každý den si tu chodím pro jídlo a už ani nemusím nic říkat a automaticky dostávám své oblíbené věci. Porci samozřejmě 5x takovou než místní Vietnamci:-)Většinou mám víc přílohy než rýže. Když mi chtějí udělat velkou radost, tak místo jednoho masa jich dostanu třeba rovnou pět a od každýho druhu jiný.

Jím tu všechno a už se ani nepátrám po původu. Nemělo by to stejně smysl. Psa již poznám i jenom podle chuťi a nevadí mi. Spíš naopak mi chutná:-) Co mi nejede je jeden druh ryby – úplně černá..?! To když dostanu, tak nechávám. On to ještě někdo rád sní. Recyklace tady funguje na 110% a to co se vyhodí a je ještě k užitku 3x někdo další prodá.

Bordel je tu samozřejmě opravdu luxusní, protože při přehrabování odpadků to místní recyklátoři samozřejmě po sobě neuklízí. Proč taky, že?:-)

Zítra pozítří píšu testy. Příprava zabrala skoro celej víkend a v pátek jedu do Hanoje. Možná se mnou pojede pár studentů, kteří ještě nemají vyřízená víza do ČR. Bude to 18ti hodinová cesta vlakem a nechám za to asi 400 Kč. Místním cenám se už ani nedivím. Minulej tejden jsem dost řešil kolik tu tak přibližně kdo a jak vydělává.

Tak jenom pro představu v Kč. Na vesnici si vydělají tak přibližně 500 Kč měsíčně. Průměrný plat ve městě je 2000 – 3000 Kč. Samozřejmě, když seženete zaměstnání. Poptávka po něm tady tak 10x převyšuje nabídku. 90% Vietnamců si žije svůj sen, že jednou zbohatnou a když ne, tak alespoň jejich děti. Všichni jsou tady opravdu velmi chudí. Ale samozřejmě, že tu jsou i velmi bohatí (ty ale osobně neznám)… Ani Vám nebudu vyprávět, co studenti a hlavně jejich rodiče obětují pro to, aby mohli studovat. O cestě do ČR ani nemluvě. To je opravdu dechberoucí a člověk, kterej to nezažil to asi i těžko pochopí.

V Hanoji chci nejvíc navštívit mauzoleum se strejdou Hočiminem a pak klasické turistické památky. Kam pojedu dál nevím. Chtěl jsem se jet podívat do Číny, ale asi to nepovede, protože víza dávaj pouze v Saigonu, letenky jsou drahé, času je málo. Když budu mít čas a možnost určitě se odněkud ozvu.

Tomaš – kreveta:-))

Tôm = vietnamsky kreveta (mimochodem jsou tu fakt pěkný krevetí, humří a krabí farmy…)

V posledních dnech se toho tady moc zajímavého nestalo a ani se už nic nestane. Včera jsem s jedním párem zakončil výlety v Nha Trangu. Večer jsme se byli podívat na čamském festivalu, který se ve městě konal. Kdyby všude nebylo asi milion Vietnamců a policajtů, tak by to možná stálo za něco, ale takhle se nešlo nachvíli ani zastavit, aniž byste neblokovali provoz. Počkejte, až Vám ukážu fotky. Víc lidí na jednom místě jsem ještě neviděl.

A jak jsem se tady začal tak nudit, tak mě včera napadlo, že bych se mohl podívat do Indonésie. Je to odtud pár hodin letadlem. Cena není zas tak hrozná. Začal jsem  tedy vymýšlet konspirační plán jak se odtud co nejrychleji vypařit a když jsem si šel večer pro večeři, tak jsem čirou náhodou potkal děkana, kterej mi sdělil, že než odjedu pryč, tak musím všechny studenty prozkoušet (původně jsem to chtěl zfouknout až po mém návratu zpět do Nha Trangu). A tak tady z mého skvostného nápadu sešlo a holt tu budu ještě muset ten tejden vydržet.

Nemůžu říct, že by se mi tu nelíbilo, ale rád bych to viděl v JV Asii i jinde, abych věděl kam své další cesty mám směřovat. Než jsem odlétal, tak jsem si zařídili vízum pro více vstupů a byla by velká škoda to nevyužít. Snad ještě něco vymyslím.

Příští týden mě tedy čekaj ty zkoušky, o tomhle víkendu budu připravovat ty testy a další tejden jedu někam pryč. Pořád nevím kam. Věci si nechávám na koleji, cennosti beru s sebou do malýho batohu. Tahat se tady s krosnou je dost šílená představa. Nevím jak často se dostanu k netu, ale snad občas jo.

Ještě se ozvu.

Nazdar zápaďane, tak tohle jsem dneska slyšel hodněkrát. Většinou na to odpovídám vietnamsky – ahoj výchoďane:-) Nevím, zda mému vtipu rozumí, ale každopádně já se bavím..:-))

Už v šest ráno jsem vyrazil na návštěvu na vesnici, za rodinou kamarádky, jedný mojí kamarádky. Proč tak brzo? Vesnice je daleko. Skoro 60 km od Nha Trangu, takže jsme museli vyrazit již časně ráno, aby nás nezastihlo dopolední slunce. 60km v ninja posedu na motorce je docela únavnejch i pro spolujezdce. Zvlášť v tomhle počasí.

Ale dorazili jsme úspěšně Pak jsem byl pozván na snídani na trh. Následovaly exkurze po známých a různých rodinách. Děti za náma běhaly. Psi taky. Potkali jsme hodně vodních buvolů, krav atd.

Vesnice malebná, domečky byly moc hezký. Nedokážu moc popsat jak jsem se cítil. Na popularitu jsem si tu už zvykl, ale tentokrát jsem si přišel už opravdu moc. Na oběd se sešla půlka vsi, pak mi zpívali karaoke, rvali do mě tuny jídla hlava nehlava.

Když už jsem opravdu nemohl, tak mi přinesli polštář, že si můžu zdřímnout, a že budeme pokračovat potom. Celou dobu ohromná legrace. V závěru mě nechtěli pustit domů a ještě jsme museli jet na kafe a na jídlo na pláž, kde mě zase zvali a balili mě závitky jeden za druhým, až se mi protáčely panenky.

Kolem páte odpolední se vše přecijenom chýlilo ke konci a hodili nás na autobus. Po asi hodinovým čekání jsme nějakej stopli a dokonce se i do něj vešli. Sice mi cestou vlála jedna noha z busu, ale nevadí! Hlavně, že jsme se do něj dostali.

Kapacity jsou ve Vietnamu takřka neomezený a záleží jen a pouze na Vaší kreativitě. Dnes jsem také trhnul osobní rekord v cestování na motorce. Vážení, jelo nás 5…!(4 dospělí a jedno malé dítě)

Ale tak jo, další čárka do památníčku prostě.

V pátek i v pondělí jsou ve Vietnamu další státní svátky – 30.4 – den sjednocení země. Takže neučím a můžu jet třeba někam na vejlet. Zatím teda netuším kam, protože v okolí už jsem skoro všechno zajímavé objel. Se studenty teď probírám A1 – zkoušku z ČJ pro žadatele o trvalý pobyt v ČR. Není to nic lehkého a zabírá to dost času.

Prváci se mi už hezky vykrystalizovali, takže bych z hlavy dokázal říct kdo pojede do Liberce a kdo ne. Chodí jich na hodiny přibližně 70 (nechápu proč) a velmi dobrých je tak 10.

U druhého ročníku to je naprosto stejné. Těch chodí 25 a dobrých je asi tak 10. Dnes jsme měli na hodině návštěvu – audit z velvyslanectví ČR ve Vietnamu. Kontrolovalo se zda finance, kterými ČR projekt podporuje plynou tam kam mají. A já jsem byl asi také předmětem zkoumání:-)

Byli to milí lidé a rád jsem tedy přijal pozvání se za nimi na ambasádě v Hanoji stavit. Pokud mi to čas dovolí, rád se do Hanoje podívám. Mám ho bohužel málo a 3 týdny cestování ve Vietnamu jsou naprosto nedostačující (alespoň pro mě).

Dnes ráno jsem si opět přivstal a šel se koupat k moři. Je tam relativně klid a asijský východ slunce je pro můj organismus ranní energetická bomba. Člověk se po koupeli v moři nabije dobrou náladou a celej den je pak veselejší.

A to je tak všechno, co mě dneska napadlo, že bych Vám mohl sdělit.

Zdravím Vás všechny,

Tomáš