Vánoce na ostrově

Úspěšně jsme se přesunuli  i s našimi vozítky na Phu Quoc a budeme tu pobývat cca 14 dní. Po příjezdu do Ha Tien, jsme našli pěknej a levnej hotel, koupili o půlku levnější lístky na loď na ostrov a den jsme odpočívali (nikam jsme nejeli, kromě na jídlo).

Další den ráno jsme se úspěšně nalodili na trajekt. Jeden z kapitánů nás pozval do řídící kabiny lodi, kde jsme nakonec strávili skoro celou cestu. Měli jsme moc hezkej výhled a s lodí to docela házelo. Nemuseli jsme se ale obávat potopení, protože tenhle trajekt byl necelej rok starej a tudíž asi i bezpečnej. Pokud by někdo bloumal nad tím, zda si lze vzít vlastní motorku na Phu Quoc, tak to jednoznačně jde. Teoreticky by to mělo jít i z Rach Gia, ale vzhledem k ceně a pohodlnosti celé přepravy je lepší na PQ cestovat s motorkou z Ha Tienu.

Na ostrově je teď vrchol sezóny. Pro nás to znamená dost vysoké ceny za ubytko a za jídlo. Ubytování se nám po půl hodině hledání podařilo sehnat čistý, kvalitní a levný (v hostelu pro Vietnamce). Dobrou a levnou jídelnu zatím hledáme, ale jsme tu teprve jeden den. Ostrov je moc pěkněj, je to fakt tropickej ráj. Jsou tu všude pláže s žlutým a i bílým pískem (dneska jsme na jedné byli na výletě). Teplota stabilní kolem 30 stupňů moře o moc míň mít nebude. Na ostrově je přírodní park (rezervace) a pár rybářských vesniček. Jinak tu toho moc není. Zajímavý je, že to pravděpodobně takto nedotčené nezůstane dlouho.

Staví tu ohromný letoviska, dálnice apod. Vietnamci mají vize! A vize pro Phu Quoc je jasná – do 10 let 2 miliony turistů ze současných 50 tisíc ročně. Dokážete si asi představit, jak tu to jednou bude vypadat. Zatím to tu prý vypadá jako v Thajsku v roce 1980..:-)

Kromě hlavního města tu prostě civilizace moc není, ale to není důvod k tomu tento nádherný ostrov nenavštívit. Pokud někdo váhá, tak rozhodně přijeďte co nejdřív.

Ha Tien

Už máme za sebou cca první 1000km:) Takhle nějak jako na mapce jsme přibližně jeli.

Z Cần Thơ nás nakonec nevyhnal pouze déšť, ale svým způsobem i jeden ze zatím nejneodbytnějších “naháněčů” na místní “atrakce”. Když turista přijede do delty Mekongu, tak by dle všech možných průvodců a doporučení neměl vynechat projížďku lodí po Mekongu a shlédnout některý z plovoucích trhů (nejlépe při svítání). Cần Thơ je tímto proslavené, a tak i my jsme původně chtěli toto absolvovat. Nakonec jsme ale nic takového neabsolvovali, protože: 1) bylo pořád hnusně, 2) 5x nám to nabízel (asi) majitel našeho hotelu. Byl dokonce tak drzej, že nás sledoval po městě a vždycky nás jakoby náhodou potkal:D a vždy se ptal: “Do ju wont tu sí flouting market, je?!:D

Ve městě bylo velké množství vege žrádelen, takže jsme se stali vegetariány a jedli tam. Je to chutný, levný a bezpečný. Také jsme navštívili muzeum, ale nestálo to za moc a kromě propagandy a kousku křídla sestřeleného amerického letounu nás nic nezaujalo.

V den odjezdu se udělalo hezky, tak jsme chtěli plovoucí trh navštívit sami. Dojeli jsme tam, ale v 10 hodin dopoledne už po plovoucím trhu nezbylo vůbec nic. Śkoda. Odpoledne jsme dorazili do další zastávky naší cesty – Rạch Giá.

Rạch Giá se nechází na JZ Vietnamu u moře a měli jsme v plánu odtud jet na ostrov Phu Quoc. Jak jsme ale tušili, nešlo to bohužel moc hladce a v přístavu jsme moc nepochodili (nepočítám-li, že jsme se nenechali okrást) a lístky pro nás a zejména pro naše motorky jsme nesehnali. Nakonec bychom je možná i sehnali, ale dost draze (komplet za 1000 Kč).

Tož to se nám nezdálo příliš výhodné, a tak jsme se rozhodli putovat na dvou kolech dál hned druhý den a zkusit štěstí jinde – blíže ostrovu.

Dnes jsme se tedy dostali do města Ha Tien (opět 100km přesun) – 7km od Kambodžských hranic a lístky jsme sehnali. Za polovinu. Máme hezkej a čistej hotel po delší době, takže před plavbou tu 2 dny zůstaneme, nabereme síly a 13.12 se přesouváme do tropickýho ráje, tak snad tam aspoń nějakej kousek najdeme.

Mỹ Tho

V Mũi Né jsme celkově strávili přesně jeden týden. Náš denní program vypadal přibližně takto: ráno koupání v moři, odpoledne výlet, večer odpočinek.. Mũi Né byla ještě před deseti lety určitě hezká rybářská vesnice s 10 km pobřeží. Dnes je to 10 km letovisko s jednou hlavní silnicí. Ta strana, která připadá k moři je celá zastavěná luxusními hotely a resorty. Na té druhé jsme bydleli my, opět za 10 dolarů/den zaa slušný pokoj s klimačkou, televizí a koupelnou. V Mũi Né je jinak docela draho (na Vietnam). Pokud byste někdy snili o bílých píscích, tyrkysovém moři a stínu pod palmami, tak sem rozhodně nejezděte. Moře je u břehu spíše hnědé díky písčitému podloží a pláž má celé letovisko pouze dopoledne. Odpoledne ji zaplaví moře (prý díky erozi pobřeží). Jinak je v Mũi Né docela fajn, v okolí jsou hezké písečné duny, čamské věže a “zázračný” pramen. Všechny zmíněné atrakce jsme objeli. Byli jsme si taky nakoupit v blízkém Phan Thietu potraviny (v supermarketu!)a vyrazili na další cestu.

V neděli nás čekal 150km přesun do Bà Rịa. Cestou jsme se stavili ještě v buddhistické pagodě s největším ležícím buddhou ve Vietnamu. Pagoda se nachází na kopci Tà Cú a vede k ní kabinková lanovka. Nahoře jsme si u buddhistů dali vegetariánskej oběd (moc dobrý) a opět pokračovali v cestě dál. Do Bà Rịa jsme dorazili k večeru. Obytko jsme sehnali hned na druhej pokus a po super večeři brzy usnuli. Ráno jsme opět vyrazili. Čekal nás nejdelší přesun do delty Mekongu a navíc přes Saigon. Cesta dlouhá skoro 200 km ubíhala pomalu. Častokrát jsme museli zastavovat a mnohokrát se ptali Vietnamců kde vlastně jsme atd. Zpestřením cesty byl převoz přes řeku. K večeru jsme úspěšně dorazili do Mỹ Tho prvního města delty Mekongu. Hotel máme zatím nejhorší, co jsme ve Vietnamu měli, ale hlavně že jsme tu.

Dnes jsme byli opět v opravně motorek pro nové relé a na výměnu oleje (holt dostávaj asi zabrat), udělali jsme menší nákup a zítra budeme pokračovat do dalšího města, již hlouběji ponořeného v deltě Mekongu -Cân Thơ. Je to odsud jenom 100km, tak přesun nebude tak náročnej (snad)…:-)Zadky se pomalu zocelují a zvykají si.

Zdravíme z Ruska!

Opět máme pocit, že jsme se ocitli v Rusku. Počty Ruských turistů zde přesahují únosné meze:-)”TOP” letovisko Mũi Né se v tomto ohledu od Nha Trangu příliš neliší. Po dvou dnech jsme dorazili přibližně o 300km na jih. Unikli jsme tak dešťové sezóně, která v Nha Trangu (dále jen NT) momentálně až do začátku ledna panuje. Když jsme do NT přijeli, bylo počasí parádní a vypadalo to skoro, že sezona dešťů je pouze nějaký mýtus. Každým dnem však oblačnost přibývala a posledních několik dní začalo bejt fakt ošklivo. Rozhodli jsme se tedy, že dost bylo lenošení v Nha Trangu, náš odjezd jsme zpečetili návštěvou koktejl baru a vydali se na naši první cestovní premieru na motorkách.

Ráno jsme naše krosničky přivázali a plni očekávání vyrazili. Počasí bylo velice příjemné, foukal lehký vánek a bylo pod mrakem. Předpověď počasí slibovala oblačno s 0% možností srážek. Z NT jsme se poměrně úspěšně vymotali a valili jsme si to směr  Cam Ranh (35 km od NT). V Cam Ranh je nejbližší letiště, které zásobuje NT převážně turisty z Ruska. Letiště se nachází kousek od Cam Ranh na poloostrově, který dříve sloužil jako vojenská základna, přístav a letiště. Asi 10 km v krajině, který připomínala polopoušť či savanu nastaly první problémy:D

Adély motorka vypověděla svoji službu a přestala s námi chtít cestovat:-)Jelikož nejsem mechanik a Adéla pravděpodobně taky ne, tak jsem se jal vydat pomoc na svém stroji. Doufal, jsme že někde narazím na opravnu, naložím opraváře a přivezu ho k mrtvé motorce. Můj hodinový výlet ale nebyl příliš úspěšný, protože jsem nikoho nikde nenašel.
Štěstí se na nás obrátilo až potom, co jsem se vrátil. Všimli si nás nějací místní mladíci, nabídli svoji vietnamskou šikovnou ruku a vrhli se na zjišťování problému proč motorka nejede. Mladík po chvíli usoudil, že to svépomocí nesvedeme a odtlačili nás (speciálním VN stylem) do nejbližší opravny, kterou jsem sám nenašel.

Tam nám motorku za 80 Kč po cca 2 – 3 hodinách opravili, ale vzhledem k tomu, že se při kolizi spálila veškerá elektronika, tak pouze na manuální provoz. Chlápek už na další opravu neměl čas a my vlastně taky ne.Takže teď Adély motorku řídím já a poctivě nakopávám. Vyrazili jsme tedy opět na cestu, ale již s menší touhou po dobrodružštví.

Chvíli potom, co jsme vyrazili, ale začlo pršet. Pak začlo lejt a lilo a lilo vlastně pořád. A my jsme pořád jeli a byly jsme kompletně mokrý, ale furt jsme jeli, abychom aspoň někam dojeli.  Asi jsme ale jeli moc pomalu (protože jsme rozumní), takže jsme do města Phan Rang (100’km od NT) dorazili až s přibývající tmou a když  nás déšť a tma znervózňovaly natolik, že už vlastně ani jet nešlo, tak jsme vlezli do prvního “hostelu”, kterej byl u silnice.

Už jsme viděli asi i hezčí ubytování za 10 USD za noc, ale byli jsme rádi, že jsme po 4 hodinách deště v suchu. Ráno jsme se vzbudili, opustili “hostel” vlastněný dvojicí Vietnamců s pravědpodobně židovskými předky a vyrazili na další pouť. Tentokrát nás čekalo dalších 200km na jih.

S přibývajícími kilometry se počasí vyjasňovalo a v poledne už do nás pralo vietnamské jižní slunce. Večer jsme dorazili do Mũi Né, cestou viděli spoustu zajímavých věcí, lidí a zvířat, krásně jsme se projeli (ale náročný to bylo, né že ne:)) a naklepaní jsme ulehli do pokoje. Další zprávu očekávejte brzy (pokud se tu bude dít něco zajímavýho).

Jinak – je tu hezky, slunce svítí, neprší, moře mohlo bejt hezčí, ale je teplý! Vaří tu dobře a levněji než v NT.

 

My a motorky

Dnešním dnem jsme začali o naše motorky pořádně pečovat a dopřávat jim více pozornosti než tomu bylo doposud. Nejdříve jsme natankovali plné nádrže. Každá pojme přibližně 3 – 3,5l benzinu. Litr je po cca 20 kč. Pak jsme vyrazili na projížďku po okolí. Zatím jsme si spíše vychutnávali pocit z jízdy a zároveň se s motorkami seznamujeme.

Skůtry pro nás mají řadu výhod. Jednak ani jeden z nás neumíme ovládat klasickou ruční spojku a místní provoz (ve městech) neposkytuje příliš mnoho prostoru, jak se to bezpečně naučit. Naše Hondy mají poloautomatickou čtyř rychlostní převodovku. Řadit musíme, ale nemusíme k tomu nic mačkat, což nám jízdu velmi ulehčuje. Moje motorka je starší a v krapet horším stavu.

Když jsme motorky kupovali byli jsme seznámeni se všemi neduhami (prasklé žárovky, ulomené zrcátko, byly špinavý). Dnes jsme se tedy cestou z výletu rozhodli, že nastal správný čas je dát do kupy. Nejdříve nás náš lstivý recepční poslal do krámu Honda, kde nás chtěli pěkně obložit. Navíc spoustu dílů neměli. Takže jsme vzali iniciativu do svých rukou a vydali se servis hledat sami. Po deseti minutách jsme již před nějakým stáli a oprava všeho, která trvala přibližně 10 minut nás dohromady stála 50 Kč i s novými díly:)

Potom jsme motorky odvezli do myčky, kde nám je pořádně vydrhli, takže vypadají jako nové! Zejtra ráno se u nich musíme vyfotit, dokud je na co koukat. Zdravíme do Prahy a jdeme někam na véču. V následujících dnech budeme jezdit na výlety, hledat pěkné pláže atd. Zatím pořád nepršelo a je stálých 30 stupňů…