Poslední tejden v Kambodži jsem místo odpočinku strávil částečně v posteli. Sám (teda vlastně za pomoci gooooglu) jsem si určil diagnózu a začal brát antibiotika. Potkala mě angína. Prášky za 2-3 dny zabraly (asi nebyla moc silná) a zbytek pobytu jsem se pouze dával dohromady. Závěrečný přejezd do Vietnamu trval přes 12 hodin, ale vše šlapalo naprosto hladce (kupodivu). Měli jsme dvě možnosti, jak se do VN dostat. V úvahu připadala cesta “spodem” přes deltu Mekongu minubusama s X přestupama. Druhou možností bylo jet do PP a z PP do Saigonu. Jelikož horní cesta byla levnější a normálníma autobusama, rozhodli jsme se pro tuto variantu..

Večer jsme kolem sedmé dorazili do Saigonu, ale neměli jsme domluvený žádný ubytování. Nechali jsme se tedy “nahnat” do nějakýho rodinnýho podniku, z kterýho se nakonec vyklubal fajn hotýlek za slušnou cenu. V Saigonu se nám líbilo. Pravidelně jsme se občerstvovali pho, která nám v Kambodži docela chyběla. Navštívili jsme tam pár muzeí a nakonec jsme na inzerát koupili další motorku (za dobrou cenu), která nás bude vozit (snad) až do konce pobytu.

Výjezd z města byl jak jinak než hektický:D Nejdřív nám nedržela zavazadla (2 krosny a batoh)takže jsme museli zastavovat. U jedné takové přivazovací pauzy se nás asi Vietnamcovi zželelo a uřízl pro nás kus bambusové tyče, kterou jsme vázacím drátem přivázali k našemu prodlouženému nosiči. Hle! Zavazadla rázem přestala padat a mohli jsme vesele pokračovat…Jenže…nás zastihla jakási tropická bouře, takže jsme se po chvílí jízdy řekou raději uchýlili pod přístřešek a s ostatními cestovateli (Vietnamci) pozorovali jak prší…pršelo pořádně, ale za půlhodinku už jsme opět vyrazili na cestu. Moc jsme toho za tenhle den neujeli, a tak jsme to zapíchli v nějakým městečku asi 100km od Saigonu. Další den jsme překvapivě rychle urazili 200km trasu do Dalatu (naprosto bez problémů ) a tady teď momentálně jsme.

PS: novinkou je z neznámého důvodu křuplá obrazovka (vidíme polovičatě) na počítači, takže se omlouvám za překlepy, ale všechny úkony na počítači nabyly na obtížnosti.

Ahoj, tak jsem se opět donutil sem něco napsat, takže jdu na to! Přesuňme se u pár týdnů zpět do Kampotu, kde se teď momentálně opět nacházíme. Z Kampotu jsme vyrazili na opravených motorkách do cca 100km vzdáleného Takea. Po pár hodinách jízdy jsme tam úspěšně dorazili, ale nebyly by to naše motorky, aby se něco nestalo. Postupně během cesty odešla baterka do věčných lovišť. Takže sem ji měl opět pouze na manuální režim (aspoň že měla nakopávačku). V Takeu jsme se zdrželi pouze jednu noc a kromě dobré restaurace nás tam nic moc nezaujalo. Těšili jsme se hlavně do Phnom Penhu, hlavního města.

Druhý den ráno jsme tedy doplnili palivo a vyrazili na opět cca 100km cestu do PP. V PP jsme měli relativně štěstí a vyhlídlej hotel jsme našli neuvěřitelně rychle. Bylo to v něm docela fajn, takže jsme v něm zůstali něco málo přes týden. V PP se nám moc líbilo. Párkrát jsme se sešli se Zbyňkem na pivko a jinak jsme chodili po městě atp. Během toho týdne jsme navštívili “killing fields” a nechvalně známé vězení přestavěné ze střední školy. Původně jsme chtěli jet do Siem Reap (tam kde je Angkor) na motorkách..ale skoro 350km trasa nám přišla zbytečně dlouhá, a tak jsme se rozhodli motorky prodat již v PP.

I když jsme je inzerovali všude možně, tak spolehlivých zájemců nebylo dostatek k tomu, aby mohl obchod včas proběhnout. Vzali jsme tedy iniciativu do svých rukou a zeptali se tuk-tukáře (něco jako trojkolka moto-taxik) před naším hotelem, zda by o ně neměl zájem…Po 2 hodinách tvrdého smlouvání jsme odcházeli bez klíčků a s dolarama v kapse. Šlo to nečekaně rychle. Ve výsledku jsme na nich neprodělali ani nevydělali, takže jsme byli spokojeni.
Hned další den po prodeji jsme tentokrát již busem vyrazili do zmiňovaného Siem Reap…Cesta docela utekla a odpoledne jsme tam v pořádku dorazili. V hotelu jsme málem schytali hnusnej pokoj (okno do zdi), ale po naléhání jsme ho vyměnili za lepší (okno do prostoru)…Siem Reap je hezký post-koloniálně-architektonický městečko s malebnou říčkou uprostřed. Pár kilometrů severně od města je proslulý archeologický komplex Angkor. Koupili jsme si do něj lístek na 3 dny, ale v tom vedru nás to na kolech moc nebavilo (nešlo ani tak o kola), takže jsme ho navštívili jenom 2X – stačilo…Kola byla legrační – vrzala, moc nebrzdila a věřím, že na nich jezdilo už hodně lidí před námi. Docela dobře se v Siem reap nakupovalo, takže jsme si lehce obměnili šatníky a nakoupili suvenýrky. Siem Reap je oproti zbytku země opravdu turistickým rájem a dokládají to i ceny, které jsou na Kambodžu trochu vyšší.

Dále jsme ze Siemu pokračovali do Battambang, kde jsme zůstali 3 noci a kde jsme se finálně rozhodli, že nebudeme pokračovat ani do Thajska, ani do Malajsie, ale zpět do Vietnamu (snad někdy příště třeba). Zbývalo nám posledních pár dní v Kamobodži, a tak jsme se rozhodli je strávit tam, kde se nám nejvíce líbilo…Následovala tedy 12tihodinová cesta přes Kambodžu do Kampotu (letos již po třetí..) a tady vstřebáváme fragmenty kambodžských zážitků. Bylo toho docela dost!

V příštím díle našeho seriálu Vás čeká: cesta do Vietnamu, příjezd do Hočimina a koupě nové motorky)

Ahoj!

Tak jsme skončili opět v Kampotu – tam kde jsme tady vlastně začali. Už se nám tu líbí mnohem víc ne na začátku, víme kam chodit jíst, máme levnej a čistej hotel. Po cestě se nám rozbilo u jedný z motorek zapalování (a pár dní předtím nám to několikrát vypálilo elektriku), takže jsme museli koupit vše nový a to podle původního plánu by bylo v Kepu nemyslitelný.

Kep jsme už 2x za tento týden, co jsme tady, navštívili. Poprvé jsme tam byli jen na kukandu a obhlídnout situaci. Po druhý jsme udělali výlet po národním parku…(na motorce,nebudeme přece chodit:D) Kep kdysi bývala malá vesnička u pobřeží. Pak tam přijeli Francouzi, postavili si tam vily. Potom museli vily opustit a Kep se stalo “letovisko” pro místní elitu. V Kepu vlastně nic kromě národního parku a nic moc moře neni. Prý jsou tam výteční krabi, ale těm ani jeden příliš neholdujem, takže nevíme.

Prostě tam je úplně mrtvo, takže jsme rádi, že jsme zůstali tento týden v Kampotu, který je od Kepu vzdálen cca 30 km. Kampot je klidné městečko s francouzskou architekturou s promenádou okolo řeky. Je to strašnej KLID a super výhled na hory (říkáme jim Bokorky, ale ofic. Bokor mountains). Hory jsou prý aktivní sopka, ale kouřit jsme ji neviděli.

Dneska je nový čínský rok, tak tady všude slaví a obětují jídlo, papírový peníze atd. Rozhodně menší šrumec než ve Vietnamu. Od zítřka se budeme přesouvat pravděpodobně dál do Takea, které je poslední zastávkou před hlavním městem – Phnom Penhem. Po PP budeme pokračovat na severo-západ…dlouhou cestu do Siem Reapu, kde chceme navštívit slavný chrámový komplex Angkor.

Kambodžská víza nám vyprší až koncem února a do té doby se chceme přesunout zpět do Vietnamu – pravděpodobně do Saigonu.

Máme tu přibližně ještě 4 – 5 týdnů, tak snad stihnem objet vše, co je v plánu. No vlastně nikam ani moc nepospícháme.
Málem bych zapomněl, že kromě Kepu jsme zde navštívili ještě 2 jeskyně. Poprvý jsme si zapomněli baterku, ale místní fakánci nám ji za poplatek půjčili:D Podruhé jsme byli už moudřejší, takže jsme se svítilnou vybavili sami. Jeskyně ovšem byla relativně osvětlená, a tak jsme naše čelovky opět příliš nevyužili. U vstupu nás zkásnul jakýsi zhýralý mnich s prstenem a parchanti opět otravovali nabízejíc své “průvodcovské” služby. V jeskyni byla před-angkorská boudička (stúpa), kde se opět a jako všude tady uctívalo.

Moje dojmy po měsíci v Kambodži: super! Celkově pohodovější země než Vietnam, lidi jsou tu strašně milí (oproti Vietnamcům), většina mluví anglicky aspoň trochu, restaurace taky dobrý, policajti neprudí (jenom v sihanoukville), počasí vesměs paráda, ceny podobné jako Vietnam, prodavači moc nenatahují… Služby o úroveň lepší oproti Vietnamu.Opticky turistů víc než ve Vietnamu.

Ahoj!

Zdravíme po delší době!

Kampot

Hned druhý den pobytu v Kampotu jsme vyrazili na zdější největší lákadlo-Bokor Hill, ruiny francouzského městěčka z první poloviny 20. století. Jeli jsme, jak jinak než, na motorce asi 20km do kopce až  na vrch. Silnice byla nově postavená, lemovaná pralesem krásnými výhledy. Cestou nahoru postupně přituhovalo, tak jsme nakonec i vytáhli bundy. Ruiny samotné neměly nijak velké kouzlo, ale za to výhled na vrcholku byl úžasný.V Kampotu jsme se ještě vydali na projížďku mezi solnými plantážemi. I když políčka byla jen kousek za městem, panovala tu naprosto vesnická atmosféra, hodně lidí nám mávalo a nešetřilo úsměvy.

Z Kampotu jsme pokračovali na novoroční party do národního parku Ream. Festival byl překvapivě dobře připravený, tak jsme si Nový rok hezky užili, včetně kempování pod plachtou a koupání na krásné pláži uprostřed téměř neobydlené oblasti.

Sihanoukville

V pondělí 2.1. jsme dorazili do největšího plážového střediska Kambodži-Sihanoukville. Dobrý pokoj jsme, oproti Kampotu, sehnali celkem snadno v Sunday guesthouse za 8 dolarů s větrákem. Každý den nás vítal moc sympatický hlídač motorek a to, jak je v Kambodži u místních překvapivě běžné, velmi dobrou angličtinou. Měli jsem výbornou polohu akorát mezi centrem města a plážemi. Koupat jsme se jezdili na vzdálenější Otres beach, která byla téměř opuštěná. Městká pláž byla plná barů, restaurací, pouličních prodejců a skoro tam ležela hlava na hlavě.

Co jsme si tady opravdu užili, bylo jídlo. Na večeři jsme chodili na večerní trh, kde jsme se slušně najedli za 25 Kč. Z restaurací jsme si oblíbili Happy Sihanouville Pizza, kde měli velké porce a skoro všechna hlavní jídla stála jen kolem 3 dolarů. Vyzkoušeli jsem tu většinu nejznámějších khmerských jídel, ale měli i grilované ryby a mořské plody a vynikající pizzu, která ale byla s přehledem nejdražší položkou v menu (malá stála od 4 dolarů, velká, což je u nás normální velikost cca 10 dolarů). V restauraci Grand Kampuchia jsme museli vyzkoušet vyhlášený Amok podávaný v kokosovém ořechu. No bylo to, jak by stejně řekli Khmerové, “mňam mňam”.

Vše tady ale zas nebylo tak příjemné, jako jídlo. Hned druhý den pobytu nás na projížďce městem zastavil policajt (Sihanouville je tím známo, jinde v Kambodži by už měl být klid) a bylo to docela nepříjemné. Poučeni z internetových diskuzí a blogů jsme se ho pokusili hned podplatit, ale to se  mu překvapivě nelíbilo, tak jsem se z toho musela vykecávat, že jsem tím myslela, že chceme jen poznat Kambodžu, její krásy a kulturu a utratit tu peníze. Nakonec, asi po mý stý otázce, “co teda budeme dělat”, nás pustil. 😉 Od té doby jsme vyjížděli jen na pláž a krátké vzdálenosti, a pokud to šlo, tak postranními uličkami. Už nás naštěstí podruhé nezastavili.

Dalším problémem je zde rozšířená prostituce, bohužel včetně dětské. I když se tu místní organizace snaží různými prostředky místní děti ochránit, potkáte tu hodně ohyzdných strýčků, prohlížejíích si skupinky hrajících si dětí… Mnohem okatěji se zde vystavuje spousta “zápaďáků” s lehkými slečnami, které každý večer zaplavý místní bary… Stalo se nám, že Tom šel pro pití, a hnedka se tam na něj jedna začala usmívat…

Co se týče nakupování, tak je tu několik supermarketů, kde nakoupíte za trochu vyšší ceny než v ČR, ale je to pro nás pohodlnější, než se pořád ptát na cenu u malých obchodů. Potěšila mě návštěva místního trhu. Koupila jsem si tu tašku, po které jsem dlouho pošilhávala v Praze, ale u nás stála přes 300Kč, a to mi přišlo za hadrovou tašku moc. Paní u stánku mi ji nábídla za  4 dolary, tak se mi ani nechtělo smlouvat a brala jsem to všemi deseti. 😉

Celkově ale Sihanouville přestavuje pro cizince pohodlné místo na žití, což dokazuje velké množství podniků, které vlastní přistěhovalci z Evropy, Austrálie i Ameriky. Říkali jsem si, že jsem se ještě s nikým moc nedali do řeči. Potřebovali jsme opravit elektriku na mé motorce, tak jsme navštívili jednu z místních opraven. Po pár minutách přijel urostlý cizinec vojenskonáckovského vzhledu s jednou z lehkých děvčat. Tak jsme začali komentovat, naštěstí dost potichu (syndrom řvoucího Čecha v zahraničí jsem zatím nepochytili). Za chvilku k nám přišel a ptal se odkud jsme, tak jsme odpověděli a on na to, “čautě, ja som zo Slovenska”. Nakonec to byl docela příjemnej kluk, který už je v Kambodži půl roku, ale já i Tom jsme usoudili, že asi doma něco provedl, tak se šel raději zašít do JV Asie…

V Sihanoukville jsme nakonec strávili 14dní, Tomáš hodně zapracoval na svých webovkách a já jsem zas o něco vzdělanější, co se asijké kabelové televize týče. 😉 Ale teď opět vyrážíme na cestu. Zítra pokračujeme dál do dalšího přímořského města Kep, a poté pomalu míříme do hlavního města Phnom Penh.

Tak opět brzy na počtenou. 😉

14 dní na Phu Quocu uteklo jako voda, štědrej den jsme oslavili parádním koupáním na naší oblíbené pláži, dali jsme si dobrou véču a vypili láhev dalatského vína. Začali jsme se na ostrově cítit jako doma, což byl impuls k tomu, abychom opět zvedli kotvy a přesunuli se dál. Dali jsme si ještě tři dni na pobalení, dokoupení věcí a opravení motorek až nakonec nadešel den odjezdu.

Celkem úspěšně jsme se přesunuli do přístavu (cca 40km od našeho města), koupili lístky na loď a dali si docela vydatnej oběd za 25 Kč. Loď odjížděla ve 14.30 a během dvou a půl hodinové plavby jsme stihli zkouknout nějakej vietnamskej film o francouzsko-vietnamské válce.

Do hotelu, ve kterém jsme přespávali již minule, jsme přijeli krátce před setměním. Bohužel nám pani domácí ale sdělila, že je plnej. Tak jsme šli vedle:D Měli to tam taky docela pěkný a už se nám nechtělo nic hledat tak jsme přespali a ráno vyrazili na cestu.

Naivně jsme si vybrali peníze, ale v Ha Tienu nikde neměli Riely (i když jsem se fakt snažil je najít), tak jsme na hranice vyrazili jen s dolarama. Na hranicích se důrazně nedoporučuje proměňovat peníze, ale v kambodži je USD druhá měna, takže pokud dolary máte, tak s nimi nikoho neurazíte.

Náš obávaný přejezd hranic s motorkama proběhl nečekaně hladce (prostě nic), TAKŽE TO JDE. Bohužel jsme tuto informaci nemohli 2 měsíce na žádných diskuzních servrech nikde najít a když jsme něco našli, tak to znělo dost pochybně.

Po dalších 40 km jízdy po nic moc cestě jsme pokryti červeným prachem dorazili do Kampotu, ubytovali se opět za 10 USD/noc a zejtra to tu začneme pořádně prozkoumávat.

Zatím nás docela oslovila khmerská kuchyně zejména mě, jakožto etno-gurmána:D

Na ostrově se nám líbí. Už jsme tady 9 dní a projeli jsem ho skoro celý. Počasí je tady příjemný, celej den lehce pofukuje, vlny jsou tady malý, voda teplá, pláže různé.

Ty nejlepší pláže jsme při našich vyjížďkách našli na severo-východním pobřeží. Turisticky nejatraktivnější je pláž s bílým pískem (bai sao) na jiho-východě. Nám se líbila také, ale problém byl v tom, že je tam všude hrozně mělko (tak 100m do moře po kotníky až kolena), ve vodě jsou řasy a okolo pláže bordel (co dělaj turisti, zejména ti vietnamští).

Navštívili jsme jakýsi vodopád kde bylo docela hezky, ale bordel po Vietnamcích taky hroznej. Tenhle bordel, kterej jsme viděli u vodopádu způsobují tzv. Vietnamci piknikáři (vyjedou si na piknik a všechno po sobě zanechaj na místě činu).

Jinak Vietnamci jsou lidé pořádní, ale jejich pořádek sahá cca metr před jejich dům. Ochrana životního prostředí tu zatím moc nefuguje.

Na ostrově jsme vyzkoušili velký množství jídelen a restaurací a zatím jsme byli nejvíc spokojení s restaurací Sakura u takřka opuštěné pláže severně od hlavního města. Tam nás taky čeká “štědrovečerní” večeře. (teda spíš oběd).

Já jsem si svou motorku potunil, koupil jsem si nový zadní tlumiče (tady to fakt chce, jsou tu šílený cesty), zrepasoval přední vidlici, přidal chránič na řetěz, takž již může vesele brázdit Kambodžské cesty, o kterých si myslím, že nebudou o moc lepší než tyto.

Dnes přijde na řadu motorka Adély, ale jelikož je Adéla člověk šetřivý a ve vylepšování svého stroje nespatřuje žádné potěšení, tak její motorku čeká jen základní seřízení a namazání řetězu.

Často se tu chodíme koupat a lituju, že jsem si nevzal potápečeský brejle, voda je tu průzračně čistá, tak se snažím koukat alespoň skrze hladinu. Jsou tu hromady mušlí.

S naším ubytováním jsme nadmíru spokojení. Podařilo se nám sehnat asi nejlepší ubytování, které jsme zatím měli. Stěhovat se k pláži nebudeme, protože tady je dost plno a ceny jsou nesmyslně vysoký (vánoce, sezona)… a služby tomu bohužel neodpovídají. Díky tomu, že jsme mobilní, tak můžeme být na pláži za městem kde není NIKDO do 15 minut. Na městské pláži jsme pěšky za 7 minut, ale my raději spojujeme koupání s výlety.

Už jsme tu píchli (není se čemu divit až jednou spatříte videa z našich cest), ale s tím si tu netřeba dělat starosti (opravny jsou takřka všude).

A to je asi zhruba vše, co mě zatím napadlo….