Potom, co jsem doběhl ráno na letiště, ve mně veškerý cestovatelský stres zmizel. Věděl jsem, že mi letadlo neuletí, což mě uklidnilo. Ještě aby ne, když už jsem se rozhodl letět z Chiang Mai pryč. Představa, že by se mi plány opět změnily, se mi prostě moc nezamlouvala.
Za poslední tejden jsem dodělal většinu restů v práci za únor a do března mi zbyly jen články na blog. Ideální příležitost o víkendu něco podniknout. Původně jsem uvažoval o nějakém sólo tripu na motorce po okolí, ale ještě v pátek jsem se díky Báře z rodu Valentů seznámil s Ivanou, která do Chiang Mai právě přijela. Slovo dalo slovo a v sobotu ráno jsme se sešli, a vyrazili si půjčit motorky. Ve dvou a zvlášť na moto je to vždycky lepší.
Tak vás opět pěkně vítám u pravidelného víkendového zpravodajství z JV Asie, stále ještě Thajska. Pohodlně se usaďte, přichystejte si něco dobrýho k jídlu, a přečtěte si další příspěvek z mého asijského pobytu (to už je výstižnější termín, než putování). Poslední tejden jsem většinou trávil prací, ale nezabránilo mi to, abych dal pár vejletů po městě. Takže na co se dnes můžete těšit?
Pojďme na to:-)
Představte si, ale nemám čas. Je to známka toho, že už jsem se tu zabydlel a trochu zdomácněl. Většinou tenhle pocit zažívám později. Třeba po dvou týdnech, co jsem v konkrétní destinaci zabydlenej, ale tady to šlo docela rychle. První i druhej víkend jsem strávil decentním poznáváním nového města a okolí. Zajímá vás, co se během následující několika minut čtení dozvíte?
Continue Reading…
Představte si, že stojíte se zavřenýma očima na balkóně a v nose si vychutnáváte nasládlé vůně Asie. Takhle se teď nějak cítím. Konečně si můžu po měsících necestování ten pocit pohody opět z plna hrdla vychutnat. Slunce zapadlo za vrcholky hor a největší horko odeznělo. Nastal čas se přestat kochat výhledem na zelené kopečky Thajska a jít se provětrat. Západ slunce zde ubíhá stejně rychle jako čas. Už jsem tady pár dní, ale zatím jsem se ani nerozkoukal a dojmy vstřebávám pomalu. Nikam necestuji, mám kde bydlet a budu tu minimálně měsíc. A to se mi moc líbí. Continue Reading…
Poslední tejden v Kambodži jsem místo odpočinku strávil částečně v posteli. Sám (teda vlastně za pomoci gooooglu) jsem si určil diagnózu a začal brát antibiotika. Potkala mě angína. Prášky za 2-3 dny zabraly (asi nebyla moc silná) a zbytek pobytu jsem se pouze dával dohromady. Závěrečný přejezd do Vietnamu trval přes 12 hodin, ale vše šlapalo naprosto hladce (kupodivu). Měli jsme dvě možnosti, jak se do VN dostat. V úvahu připadala cesta “spodem” přes deltu Mekongu minubusama s X přestupama. Druhou možností bylo jet do PP a z PP do Saigonu. Jelikož horní cesta byla levnější a normálníma autobusama, rozhodli jsme se pro tuto variantu..
Večer jsme kolem sedmé dorazili do Saigonu, ale neměli jsme domluvený žádný ubytování. Nechali jsme se tedy “nahnat” do nějakýho rodinnýho podniku, z kterýho se nakonec vyklubal fajn hotýlek za slušnou cenu. V Saigonu se nám líbilo. Pravidelně jsme se občerstvovali pho, která nám v Kambodži docela chyběla. Navštívili jsme tam pár muzeí a nakonec jsme na inzerát koupili další motorku (za dobrou cenu), která nás bude vozit (snad) až do konce pobytu.
Výjezd z města byl jak jinak než hektický:D Nejdřív nám nedržela zavazadla (2 krosny a batoh)takže jsme museli zastavovat. U jedné takové přivazovací pauzy se nás asi Vietnamcovi zželelo a uřízl pro nás kus bambusové tyče, kterou jsme vázacím drátem přivázali k našemu prodlouženému nosiči. Hle! Zavazadla rázem přestala padat a mohli jsme vesele pokračovat…Jenže…nás zastihla jakási tropická bouře, takže jsme se po chvílí jízdy řekou raději uchýlili pod přístřešek a s ostatními cestovateli (Vietnamci) pozorovali jak prší…pršelo pořádně, ale za půlhodinku už jsme opět vyrazili na cestu. Moc jsme toho za tenhle den neujeli, a tak jsme to zapíchli v nějakým městečku asi 100km od Saigonu. Další den jsme překvapivě rychle urazili 200km trasu do Dalatu (naprosto bez problémů ) a tady teď momentálně jsme.
PS: novinkou je z neznámého důvodu křuplá obrazovka (vidíme polovičatě) na počítači, takže se omlouvám za překlepy, ale všechny úkony na počítači nabyly na obtížnosti.