Asi proto, že se v okolí mé koleje vše přestavuje, tak vietnamští dělníci pravděpodobně prokopli přívod vody na kolej. Ráno jsem se probudil a natěšenej na studenou sprchu jsem vlezl do koupelny. Bohužel – voda netekla. Jelikož jsem pospíchal, tak jsem si musel zuby vyčistit mojí pitnou vodou a běžet do školy…

Doufal jsem ale, že přijdu a voda opět poteče. Marně. Když voda netekla ani večer, tak jsem se uchýlil ke krizovým opatřením a jal se ji shánět sám. Nejdřív jsem musel najít nějaký nádoby a pak si ji někde načepovat. Akce byla celkem úspešná a pomohla mi inidická soudedka, která měla na pokoji dva kýble. Nevím sice, co v Nha Trangu dělá, ale myslím, že já a ona jsme jediní dva cizinci na univerzitě. Mluví docela dobře anglicky, má mezi očima tečku a nosí dlouhé sárí, takže tu zní mají všichni stejný haló asi jako ze mě. Jenom ona je na místní prostředí asi víc zvyklá z domova.

Koloběh času se ustálil a už si tady přijdu jako doma. Řeším spíš běžné problémy “normálního” života a trable, které souvisely s akulturací jsem úspěšně přestál. Ovšem denně potkávám lidi nové i stáré kteří si se mnou chtějí opět pokecat, takže na pozornost si tu rozhodně stěžovat nemohu.

Dnes jsem prváky učil 4. pád a to je typ látky, který jim s mými jazykovými znalostmi těžko vysvětlím. Proto jsem vymyslel novou taktiku, kdy starší, kteří chodí na hodiny pro prváky za mě gramatiku vysvětlí a já ji pak s nimi procvičuju. Příští týden s nima budu psát test. Jsem na ně pěkně přísnej, ale zatím to přináší ovoce, tak v tom budu i pokračovat:) Ti zevláci postupně mizí.