Muay Thai aneb jak mě zlákal Pornmongkol

Muay Thai na ostrově Koh Lanta v Thajsku

Odpoledne na pláži jsem celkem často. Vlastně tam chodím denně, když zrovna nezaspím, což se zatím stalo jenom dvakrát. Stejný režim probíhal i ve čtvrtek. Ne zrovna příjemné brzké ranní vstávání, potom práce a po poledni, když teploměr začne ukazovat kolem 35 stupňů, úprk z mé opičí chatky až k moři. K moři to naštěstí nemám daleko. Sedm minut svižným krokem a už můžu pokládat půjčené ručníky z resortu. Písek v tuhle hodinu topí jako kamna a i pro ostřílený plážový povaleče (to zatím nejsem) na něm nejde pomalu ani chodit… Natož ležet.

Několika dlouhými skoky skáču do moře a plavu dokud mi síly stačí. Voda je tu teplá. Celoročně 29 a více stupňů. Když lezete do nebo z moře, tak nezažíváte obvyklý pocit zimy. Nebo aspoň já jsem ho zatím nezažil.

Na pláži většinou ležím tak 2 – 3 hodinky. Podle nálady. Po prvním okoupání spadnu na ručník a nic nedělám. Z obvyklého rozjímání mě ve čtvrtek vytrhla až parta mladejch kluků. Jeden z nich mi zamával před hlavou letáčkem a já slušně poděkoval. Hm, tak copak mi to nesou. A hle, dneska je tu zápas thajskýho boxu a hlavní hvězdou večera je Pornmongkol.

To bude maso. Proběhne mi hlavou.

Trochu si mi nezdála cena, ale říkám si OK. Jsem v Thajsku, proč se nejít podívat.

Pornmongkol čeká na soupeře

Pornmongkol čeká na soupeře

Večer už za tmy vyrážím směr zápas. Jeden ze dvou ringů na ostrově se nachází na Long beach, která je ode mě asi 4 km na jih. Paráda. Rozmýšlím se, zda vzít tuk tuka, ale nakonec klasicky vyhrávají nohy. Utrácím na ostrově dost za jídlo, tak aspoň na tomhle ušetřím když mám čas. Cesta ubíhala pomalu. Přecijen po cestě nic moc zajímavýho nebylo. Jídlo. Jídlo. Bar. Karaoke. Masáž. Masáž. Masáž.

V polovině cesty jsem se dostal do oblasti, kde byl jeden masérskej salon za druhým. Před každým z nich bandička slečen, které mě evidentně chtěly masírovat, ale nedal jsem se. Holky byly smutné, ale mě čekala jiná zábava.

Napjatí diváci

Napjatí diváci

Zápas měl začít v devět večer. Protože všude chodím spíš brzy, než pozdě, tak jsem na místo dorazil už v půl, ale abych nemusel stepovat před, tak jsem se ještě vyrazil mrknout na pláž. Chvilka uplynula jako nic. U kasy kupuju lístek a rázem mi je jasnější dražší cena. Místa jsou rozdělena na VIP a tribuna. No já už jsem byl předem smířenej s VIP cenou, a tak si říkám, proč ne, beru VIP a asi teplej uvaděč mě jde usadit.

Koncentrace před zápasem

Koncentrace před zápasem

VIP sedátka byla měkká a pohodlná. Každej měl svůj stoleček a super výhled. V devět to mělo začít a…nic nezačalo. Abych si zkrátil čekání, tak jdu pro pivo do polystyrenový bedny s ledem. Lidová cena (asi 50 Kč) za třetinku mě nepotěšila. Stejně jsem se ale pro jedno vracel, protože žízeň byla silnější.

No, utekla další hodina, lidi pořád chodili, ale kucí boxerský nikde. Začal jsem si myslet, že jsem se zase stal obětí nějakého rozsáhlého turistického podvodu v tom smyslu, že zápas byl bohužel zrušen a VIP lístky nevracíme atp.

Nic takového se ale naštěstí nestalo. Světla potemněla, dovalili poslední návštěvníci a začalo hrát neskutečné disko. Pěkně nám to začíná, pomyslel jsem si. Hudební rytmiku ale náhle přerušil hlas moderátora, kterej nás všechny pěkně uvítal a vyzval, ať si stoupneme. Tak jsme si teda poslušně stoupli a z repráků disko vystřídala thajská hymna. Zajímavej začátek.

Potom to už šlo ráz na ráz.

Thajský box je jeden z nejtvrdších bojových sportů na světě a v Thajsku má velkou tradici. Začal první zápas ve váhové kategorii do 20 kg.

Ano, čtete dobře.

Do ringu vběhnul vyzyvatel s tradiční čelenkou na hlavě a celé tělo měl pomazané vonným olejem. Provoněl tak celý prostor.

Svalnaté tělo šestiletého borce vypadalo, že je na zápas připravené. Oči měl přivřené v meditativní poloze a čekal, až přijde jeho soupeř. Netrvalo to dlouho a Pornmongkol se objevil.

Byl trochu vyšší, tipnul bych ho tak na pět let, ale z očí mu sálala jistota zkušeného bojovníka.

Boj začal.

Kluci do sebe kopali a boxovali hlava nehlava. Lokty. Kolena. Všechno proběhlo až do té doby, kdy ten mladší schytal po několikáté tvrdý kop do holeně a v bolestné křeči se svinul na zem. Zápas je u konce. Hotovo.

Jeden z nejmladších diváků si na zápas vyrazil rovnou v pyžamu

Jeden z nejmladších diváků si na zápas vyrazil rovnou v pyžamu

Po tomhle úvodu už mě nic nepřekvapilo. Proběhlo slíbených 6 zápasů. Každý v jiné váhové kategorii a v půl jedné jsem se vydal zpět k domovu.

Masérky na mě evidentně stále čekaly, ale s neslyšícím turistou se asi zatím ještě nesetkaly, takže jejich nadšení opadlo stejně rychle, jako začalo.

Domů jsem dorazil úplně v pohodě a o další zážitek bohatší.

Stálo to za to?

Slovy hokejového klasika….tak určitě:-)

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *