Ti, kteří nás znají déle, ať už osobně nebo virtuálně, vědí, že jsme předchozí cestu po Vietnamu a Kambodži absolvovali převážně na motorkách. Motorky jsme kupovali přímo od předchozích majitelů ve Vietnamu. Nejdříve jsme měli dva slabší skútry a poté jednu větší krasavici. Byla to Suzuki GN125 a pokaždé, když jsme tento model letos ve Vietnamu viděli, tak nám málem ukápla slza. O Vietnamu ale budeme psát v dalším příspěvku. Teď se vrhnu na, podle mě, krásné výlety v nejbližším okolí severothajské metropole, které jsme podnikli v srpnu a prosinci 2014.

Půjčení motorky a další doprava

Běžným dopravním prostředkem je místní “MHD” Song Taew, což jsou takové náklaďáky, kam si sednete na lavici v zadní části. Fungují tak, že si na ně mávnete u silnice, zeptáte se řidiče, jestli jede tam, kam potřebujete a jestli ano, tak si zjistíte cenu (10-20 THB/cesta v rámci širšího centra) a nasedáte. Podle jejich barvy se rozlišují oblasti, do kterých jezdí. Ty, které můžete využít po městě a po turistických bodech jsou červené a mají na sobě nápisy těch nejnavštěvovanějších míst. Tedy, když chcete např. navštívit Chiang Mai Zoo nebo chrám Doi Suthep, hledáte Song Taew s nápisem “Chiang Mai Zoo” nebo chrám “Doi Suthep”. Pro pohodlnější lidi je možné využít taxi služeb nebo půjčit auto a pro ty z vás, kteří navíc milují smlouvání, je možné si vzít tuk tuka (tříkolové mototaxi).

V případě, že byste si chtěli cestu užít jinak, podívat se na zvířátka, nebo se jen zastavit, kde se vám to zrovna líbí, je nejlepší variantou půjčit si skútr. Cenově vás to vyjde na přibližně 150-250 THB, dle stavu a typu motorky. Doporučuji vše zařídit přímo přes vaše ubytování nebo ve větší půjčovně, jako je Bikky. Minimálně si totiž vezmou jako garanci váš pas (Měla by stačit i kopie.) či tučnější zálohu v hotovosti a přesto, že je většina místních Thajců extrémně přátelská a slušná, tak byste jistě ani o jedno přijít nechtěli.

My jsme, jako obvykle, zvolili půjčení skútru. Měli jsme štěstí, protože náš domácí půjčuje typ Honda Click 125i, který můžeme doporučit i pro začátečníky, protože není potřeba řadit, má dobrý výkon i pro dva lidi (dohromady cca 135 kg ;)) do kopce a dost málo žere. Motorku jsme zařídili a mohli jsme vyrazit na první zastávku, chrám Doi Suthep.

Wat Phra That Doi Suthep

Je jedním z nejnavštěvovanějších chrámů thajského státního vyznání, Théravádového buddhismu. Vedle mas Thajců, sem jezdí spousta návštěvníků z celé Asie a doplňuje je neméně početná skupina “západních” turistů. Svatostánek se nachází 15 kilometrů od města a dostanete se sem pohodlně dle vaší libosti (viz odstavec výše).

Wat se tyčí na kopci a můžete se k němu vydat za poplatek lanovkou nebo zdarma po 309 schodech. U vstupu jako cizinec navíc zaplatíte 30 THB. Jak jsem už předeslala, jedná se velmi turistické místo, proto počítejte s davy turistů. Na schodech se můžete setkat se zmalovanými děvčátky v krojích, které chtějí úplatu za společnou fotku. Hned za hlavní bránou “pracuje” otrávená etno kapela. V celém areálu je navíc spousta stánků s občerstvením a turistickými cetkami. To ale k tomu všemu jednoduše patří a nemá smysl hodnotit, co je dobře a špatně.

Zlatě zářící chrám je ale úchvatný, do toho desítky zvonků a dalších cingrlátek, několik modliteben, zástupy praktikujících věřících a parádní výhledy na celé město. Tuhle návštěvu bych si, být vámi, nenechala ujít, i když do vás v davu sem tam někdo omylem strčí.

Hmongské vesnice

Od Wat Doi Suthep můžete zamířit dál ke dvěma hmongským vesnicím (Hmongové jsou jednou z nejznámějších etnických skupin JV Asie a dělí se na několik podskupin. V tomto případě by se mělo jednat o Hmongy modré nebo bílé.). První z nich, Ban Doi Pui, je velmi turistická a jedná se v podstatě o velké tržiště s místními rukodělnými výrobky. Mně osobně nejvíce imponují mraky etno oblečení, které bych všechno skoupila, ale cestování pouze s příručním zavazadlem mi v tom úspěšně brání. Vedle nakupování je možné navštívit malé muzeum za poplatek 10 THB. Vesnice je cca 5 km po dobré silnici od Wat Doi Suthep, ale cestou nás nezastihlo zrovna příjemné počasí.

Druhou a vzdálenější hmongskou vesnicí v oblasti hory Doi Pui je Ban Kun Chang Kian. Cesta k ní vede přes kempové středisko, kde je pro méně zdatné motorkáře možné zaparkovat skútr. Na ty více zdatné čeká cca 1 km dlouhá cesta plná děr a bahna (srpen 2014). Cestou vás může trochu prohnat pár psů, jako nás chvíli pronásledovali dva z mnoha potulných psů, které potkáte na výletech i v centru města. Jeden z nich měl docela výdrž a trvalo delší dobu, než odpadl a my si oddechli, že neměl prostor zaútočit. Moje následná obranná výbava po zbytek cesty byla jasná.

Tato vesnice už je turisty navštěvována mnohem méně. U vstupu váš přivítá malá kavárna a dva tři malé stánky s oblečením. Největší zážitek vám ale může přichystat místní blázen, který to nejspíš opravdu nehraje. Přijde k vám a začne chrastit vším možným, co má na sobě a troubit na píšťalu s nepříjemným zvukem. Tomáš byl pohotový a hnedka mu dal pár drobných, takže jsme měli od píšťalky a blázna hned pokoj. To další mladá dvojce si užívala představení podstatně déle. Pozorovali jsme, jak turisté sedí ve stínu a snaží se dotyčného ignorovat, co nejdéle to jde. Obě strany držely tak dlouho, že nás to přestalo bavit pozorovat a na konec scénky už jsme nečekali. Tom mi koupil novou peněženku a frčeli jsme zpět domů. Počasí se tou dobou už uklidnilo a tak jsme byli nakonec odměněni krásnými výhledy do krajiny.

Motookruh Samoeng a údolí Mae Sa

Trasa má přibližně 100 km a vede západně od Chiang Mai okolo Doi Suthep-Pui National Park, ve kterém se nachází výše zmíněná místa. Na jeho projetí si vyhraďte minimálně půl dne, abyste se stihli alespoň pokochat výhledy. Po cestě je totiž nepřeberné množství možností, kam se podívat. Vedle Mae Sa Elephant Camp, kde jsou největším lákadlem malující sloni, je možné navštívit další atrakce se zvířaty (tygři, hadi, opice, hmyz), botanickou zahradu, samostatnou farmu s orchidejemi, několik vodopádů a mnoho dalšího, že byste to nestihli možná ani za týden. My osobně máme ale nejradši ten pocit při jízdě na hladké silnici, kdy vám vítr vlaje do vlasů, nemáte žádné nebo nepodstatné myšlenky, sem tam zakřičíte na svého spolujezdce, jaká je to nádhera, a jen se necháváte unášet pohledy na malebné vesničky a krásnou přírodu. Co víc si přát k dokonalému výletu.

Jezero Huay Tung Tao

Posledním místem, které bych vám ráda přiblížila, je jezero Huay Tung Tao. Je to především oblíbená víkendová zastávka pro relaxaci místních obyvatel. Nachází se cca 13 km severovýchodně od města a na turisty tu téměř nenarazíte. My jsem se sem vydali při našem druhém společném pobytu v Chiang Mai (prosinec 2014). Bohužel jsme zvolili pěší pohon, který není pro trasu vedoucí víceméně vedle dálnice zrovna ideální. Trochu jsme počítali s tím, že si stopneme Song Taew, ale to se nepodařilo cestou tam ani zpět, protože se nejedná o rutinní trasu a “náklaďáků” tím pádem bylo málo a byly obsazené místními. Rozhodně bych si příště půjčila motorku, nebo se více připravila na místní dopravu.

Nakonec nás ale přivítal moc příjemný areál jezera s okolní zelení. Těšila jsem se na koupání, ale spíš se dá v jezeře brouzdat, protože hloubka je ohraničená, aby se snad nikdo neutopil (Hodně Asiatů neumí plavat a Thajci se mi zdají až přehnaně opatrní.). Voda byla čistá, ale trochu bahýnka na dně, proto jsme byli v jezeře jen po kolena. Pár Thajců ale přesto blblo na nafukovacích kolech.

Hlavní činností návštěvníků areálu je rozhodně piknik. Po obvodu jezera jsou rozmístěné proutěné chatky a u nich jsou jednotlivé restaurace. Jídlo si můžete přinést i vlastní a zaplatit za pronájem chatičky, nebo si objednat z restaurace a mít chatku v ceně. My si dali několik lehčích pokrmů a piv z cenově velmi přívětivého meníčka, koupili ovoce od babičky, která šla okolo a relaxovali. Výhodou Thajců, tedy alespoň těch na severu, je, že jsou nehluční i při zábavě a odpočinku. Kdyby na místě byla i jen menší skupina Vietnamců nebo Číňanů, tak se vsadím, že se jejich piknikování rozléhá na míle daleko. Tak příjemné a klidné odpoledne jsme dlouho neměli a pokud byste při vašich cestách měli potřebu vypnout, tohle je to pravé místo. Přišli jsme si jak doma v půlce léta na chatě u vody.

Příště už vás čeká první článek z našeho milovaného Vietnamu, kde jsme byli od září do konce listopadu. Tom vám povypráví o měsíci stráveném ve stylové Hanoji.

Adéla a Tomáš