Tak se konečně ozýváme po období zvykání si, přesouvání se, mazlení se, prozkoumávání… Můj přílet proběhl jen s hodinovým zpožděním a Tom už na mě čekal hned u výlezu, i když přiletěl na jinou část letiště. Do centra Kuala Lumpur jsme se pohodlně dostali nadzemkou za půl hodinky a hotel China Town Inn, který byl kupodivu uprostřed China Town, už jsme měli rezervovaný přes booking.com. Příjemný, čistý hotel za dobrou cenu-okolo 55 MYR a přímo v centru China Town, kde to žije-obrovský trh, spousta stánků a jídelen…

Hned druhý den, než se u mě začal projevovat časový posun, jsme se vydali na průzkum města ke známým Petronas Towers.

Tam jsme si všimli prvních několika můr na zemi. Během procházky jsem jich viděli desítky a za pár dní vyšel článek na novinky.cz, tak jsme se docela zasmáli.

Další den už na mě plnou vahou dopadla pásmová nemoc, která trvala celý týden, než jsem se jakž takž srovnala. Stačila jsem se ale i vycachtat v bazénkobrouzdališti v centru Kuala Lumpur a bylo to skvělý, vzhledem ke skoku do slunečního žáru velkoměsta.

Po třech nocích v Kuala Lumpur jsme se přesunuli pohodlným autobusem, z centrální stanice hned u China Town, na ostrov Penang. Cesta trvala cca 6-7 hodin a stála 35 MYR za jednoho pasažéra. Sranda byla před nástupem, kde spousta lidí s lístky čekala delší dobu na jednom z nástupišť. Poté paní “průvodčí” zavelela k přesunu mimo nástupiště a my měli štěstí, že jsme se do busu dostali mezi prvníma, protože se půlka lidí vůbec nevešla a museli si počkat na další spoj. To bylo pro mě takový první znamení, že jsem zas v JV Asii. 😉

Penang mnoha chutí

Ubytko jsem poprvé využili přes stránky airbnb.com. Měli jsme trochu zpoždění, ale týpek čekal v autě před ubytováním, které bylo v klidné ulici, téměř v centru hl. města Georgetown. Nebylo to klasické ubytování, byla to obdoba vysokoškolských kolejí. K dispozici byl pokoj s balkonem, větrákem i klimatizací, stolem a jednolůžkem. Tak jsme si hned ze začátku cesty museli zas zvykat na tulení v teplotách přes 30 stupňů. 😉 Tak si asi dokážete představit, jak vypadal náš spánkový režim po těchto 14-ti dnech. Nicméně jsem za tohle poměrně pěkné ubytko platili 60 MYR/noc, což je na Malajsii docela málo (Jak jsme postupem času zjistili.). Bylo zapotřebí ještě několika “drobných” úprav. Koupelna vedle našeho pokoje nebyla studenty zrovna udržovaná, tak jsem v ní strávila několik hodin, zejména s rejžákem. No a pak byste v ní mohli jíst i z podlahy. Poté přišel na řadu i samotný pokoj, okna, balkon a mohli jsme vesele začít bydlet. Při první večerní procházce nás hned praštil do nosu večerní trh s jídlem hned na rohu naší ulice. Výběr jídla byl neuvěřitelný, přes malajské, čínské, indické a další, až po “západní pizzu” a takových míst bylo po městě plno. Jídlo jsme si tedy užívali do sytosti.

Ráda jsem fungovala jako obědová donášková služba. Vždycky: procházka do blízkého supermarketu, kde měli extra levný hotovky, přes stánek s ovocem pro papáju a dom, kde na mě už čekal široký úsměv. Nastal víkend a možnost výletů. Vyrazili jsme do Penang National Park, který je cca 45 min cesty MHD z cebtram když není dopravní zácpa. Busy jsou megaklimatizováné, tak je dobré si vzít na delší cesty aspoň větší šátek na přikrytí. Do parku je vstup zdarma a můžete si vybrat dva treky džunglí nebo výlety lodí. My zvolili méně rušný a náročnější trek na pláž Pantai Kerachut. Zdá se nám, že Malayci trochu přehání, protože nás varovali, že to je náročný apod. No za dvě hodinky jsem byli na místě a unavený jen trošičku. Pláž byla docela pěkná, ale schytali jsem červenou vlajku, takže koupání bylo spíš namočení se a ven, než vás vezme proud.

Po cestě džunglí jsme, naneštěstí nebo spíš naštěstí, viděli hodně mravenčích proudů, ještěrek a plno krásných motýlů, ze kterých jsem byla obzvlášť nadšená a běhala jsem za nimi jak idiot, aby se mi žádného nepodařilo vyfotit. Ostatní “věci” byly jen slyšet. Byl to skvělý první výlet, ale únava nás nakonec dostala a oba jsem večer padli za vlast.

Neděli byla ve znamení procházky po starém městě, které je v UNESCO a nákupů. Co mě fakt potěšilo…to je slabé slovo, co mě rozzářilo po celý zbytek dne, byl skladový výprodej značky Esprit v přízemí jednoho z obchodních center. Za ani ne 1500 CZK jsme si odnášeli jedny šatičky pro Adélku a dvoje kalhoty a jedny kraťasy pro Toma, který už potřeboval obnovit garderóbu. 😉

Shodou okolností nám napsal náš kamarád Zbyňa, kterého jsme potkali na minulé cestě v Kambodži ve městě Kampot a už nám tak nějak zůstal. 😉 Psal, jestli nejsme náhodou v blízkosti Chulia Street, kde stará šedovlasá paní dělá nejlepší Wanton nudle…no a byli jsme! Takže začala bojovka “najdi stánek se starou šedovlasou paní” a povedlo se a byla to dobrota.

Zbylé dny už se nedělo nic zajímavého a moc jsme se těšili na cestu do Singapuru! 😉 Zdraví Adéla a Tom