Po delší době vás zdravíme z Chiang Mai v Thajsku.

Čeká vás ale povídání a tipy z červnového pobytu v Malaysii-ostrova Borneo, na který jsme zamířili po Singapuru. Nečekejte však příběhy o lidožroutech v pralese, ale o městském životě v Kuching a Kota Kinabalu.

Kočičí město

Asi vám je už jasné, že název Kuching je s největší pravděpodobností od malayského slova pro kočku. Potvrzuje to i několik kočičích sousoší, rozmístěných na městských křižovatkách a hodně těchto zvířátek v ulicích.

Jak už jsme se přesvědčili na začátku této cesty, najít levné a pěkné ubytování v Malaysii není tak snadné, je to vlastně skoro nemožné. Na pěkný, prostorný a čistý pokoj s velkým oknem/balkonem a vlastní koupelnou s teplou vodou (a mnohdy i s ledničkou a SAT TV) do 10 dolarů jako ve Vietnamu a Kambodži, můžete zapomenout.

V Kuchingu měl Tom trochu volnější režim, tak jsme se rozhodli pro objednání jednoho z nelevnějších ubytování na booking.com v Nook Guesthouse, protože se jednalo jen o 4 noci. Paní majitelce jsem předem psala, že určitě potřebujeme stůl a okno, kvůli práci. Na email jsem nedostala odpověď, ale na fotce pokoje okno bylo, tak jsem to dál neřešila.

Bylo docela příjemné, že nás paní vyzvedla na letišti za stejnou cenu, jako stojí taxíky. (Pozn.: Když to jde, tak vždycky z letiště jezdíme MHD, protože je to sakra levnější! Ale v Kuchingu se to, dle toho co jsem našla na netu, zdálo až moc složité na to, že jsme trávili noc na letišti.) Nicméně po tom, co jsme dorazili na ubykaci, jsme se nestačili divit.

Předem jsme věděli, že se jedná o klasický guesthouse pro backpackery. Takže s meeting room pro, většinou americké rádoby hippie travellery, kteří jsou free a cool, jak jezdí 3 tejdny po Asii… No na druhou stranu, my jsme zas tak trochu namyšlení, ostřílení a introvertní cestovatelé, co si dělají lehce škodolibou srandu z předcházejícího typu cestovatelů (Není to tak s přibývajícím věkem, prostě to tak je od začátku, i z dob, kdy jsme měli krosnu, stan, mapu a pár drobných.) Tak si asi dovedete představit, jak tahle kombinace fungovala… 😉

Ale to není všechno, z čeho jsme měli takovou radost v Nook Guesthouse! Když jsme přišli do pokoje, tak jsme zjistili, že celý dům je jedna velká meeting room. Věřte, nebo ne, jednotlivé zdi nejmenších pokojů, co jsme kdy viděli, nedosahovaly stropu! V tento moment jsem si řekla “Tak tohle ubytko si opravdu nevychytala“. Pokoj měl palandu a jeho velikost byla tak 2×3 m. Sprchy byly studené na verandě, jeden záchod na patro…

Třešničkou na dortu byli naši sousedé. Starší nejspíš německý pár, který se rád před spaním a po probuzení poplácával, pravděpodobně po zadku, takže to budilo všechny kolem. No Paráda!!!

Naštěstí jsme opravdu nenároční a na těch pár dní jsme to s naším vdečných černým humorem přežili.

Jediný výlet, na který zbyl čas, bylo jet se podívat na orangutany neorangutany do Semenggoh Wildlife Centre. Jedná se totiž o ochranou rezervaci se zvířaty ve “volné přírodě”. Předem tedy nevíte, zda opičky spatříte nebo ne. My to štěstí neměli, ale nesmutněli jsme, protože jsme si aspoň skvěle popovídali s jedním univerzitním studentem z Kuala Lumpur.

Jediná věc, která se nám na Kuchingu opravdu líbila, byla promenáda podél řeky, která byla zvlášťě romantická při večerní procházce.

Často máme na různých místech země pocit, že tady bychom mohli žít…ale v Kuchingu by to rozhodně nebylo. 😉

KK!

Naopak, oproti předešlému městu, jsme si Kota Kinabalu zamilovali hned a strávili zde dva týdny. Moderní město leží u moře na severním cípu Bornea.

Po předešlém ubytovacím fiasku jsem bookla Asia Adventure Lodge za 60 MYR/noc za docela slušný double pokoj (Dostali jsme nakonec rodinný s manželskou postelí a palandou navíc, což by se hodilo, kdybychom se nějak víc pohádali, ale my se nehádáme, takže víc prostoru v pokoji by nevadilo.) s oknem, klimatizací, společnou koupelnou s teplou vodou a relativně rychlým a spolehlivým internetem. Majitelka byl moc příjemná a hezká ženská okolo 35 a měla malou dcerku. Ke snídani jsme si mohli dát toust s marmeládou a kafe i čaj (klasická guesthousová snídaně) na pěkné terase, odkud jsme mohli pozorovat život ve vnitrobloku. Opět ale, v Malaysii prostě pěkný pokoj s oknem a ensuite prostě pod 20 USD neseženete!

Highlightem byl podnik Pasta Pasta, který byl za rohem a kde jsme skoro denně obědvali. Můžete si tu namíchat mňamozní jídlo z několika tvarů těstovin, omáček a ingrediencí a to jen za 6,5 MYR, což je cca 40 CZK a parádní cena za “západní” těstoviny v Malaysii! Neméně nás potěšilo jedno ze sítě vietnamských bister v KK, které jsme objevili při procházení nedělního trhu na Gaya street. Samozřejmě jsme se tam hned vrhli a dali jsme si naši závislost Pholívku.

U trhů se ještě zastavím. Vedle zmiňovaného nedělního trhu na Gaya street, kde dobře nakoupíte hlavně suvenýry, jsou zde také hlavní trhy u promenády na pobřeží. Je tu sekce s řemeslníky, šušeným zbožím, obrovský jídelní trh s grilovanými věcmi a mořskými potvorami, zeleninová a ovocný část a nejkrásnější rybí trh, co jsme kdy viděli! Tak tady si dovolím více foteček.

Nemohla jsem se dočkat na víkend, což u nás znamená “Hurá na výlet!“. Volba byla jasná. Kousek od KK se nachází několik krásných tropických ostrovů v rámci Tunku Abdul Rahman Marine Park.

Na jednotlivé ostrovy se dostanete motorovými čluny různých společností, které mají stánky v přístavu. Je jich tam opravdu hodně, tak jsme zašli za pánem na informacích, kterou firmu by nám doporučil a měli jsme tak jednodušší rozhodování. Ceny za dopravu jsou všude stejné, jsou pouze lehké rozdíly ve kvalitě lodí. My jsme si z ostrovů vybrali malý Mamutik a větší Sapi.

Frčíííme! A to doslova! Kluci, co řídí lodě si to náležitě užívají, tak máte v ceně rovnou i adrenalinový žážitek v podobě divoké jízdy na mořských vlnách. Naše posádka si to užila, ale věřím, že se najde dost lidí, kteří by byli opačného názoru.

Poprvé jsme oba šnorchlovali nad korálovým útesem a obzvlášť Toma to hodně chytlo. Moc se těšíme, až bude opět dobrá příležitost na pozorování mořského života.

Se mnou a potápěním je to trochu složitější. Ve vodě jsem v podstatě vyrosla díky babičce ve Lhotě, kde je jedna z nejznámějších českých zatopených pískoven. Takže miluju plavání, cachtání se i potápění, ALE do té doby, než vidím, co se mnou v té vodě taky plave. Malé barevné duhové rybičky jsou nádherné a je radost je pozorovat, ale jakmile vidím něco divnějšího, tak chytnu nerva a plavu od korálů hezky zpátky na píseček. Budu teda muset trochu trénovat proti nově objevené fobii.

Den se nachýlil ke konci a my jeli z ostrovů zas do města, i když je pro zájemce možné tady i kempovat. Oba ostrovy jsou sice turistické, ale zase ne tak přehnaně, takže jsme si výlet moc užili.

V Kota Kinabalu bychom rádi zůstali déle, ale datum letenky bylo neúprosné a Filipíny jsme přeci nemohli vynechat!

Zdraví Adéla a Tom