Kampot, Silvestr a Sihanoukville

Zdravíme po delší době!

Kampot

Hned druhý den pobytu v Kampotu jsme vyrazili na zdější největší lákadlo-Bokor Hill, ruiny francouzského městěčka z první poloviny 20. století. Jeli jsme, jak jinak než, na motorce asi 20km do kopce až  na vrch. Silnice byla nově postavená, lemovaná pralesem krásnými výhledy. Cestou nahoru postupně přituhovalo, tak jsme nakonec i vytáhli bundy. Ruiny samotné neměly nijak velké kouzlo, ale za to výhled na vrcholku byl úžasný.V Kampotu jsme se ještě vydali na projížďku mezi solnými plantážemi. I když políčka byla jen kousek za městem, panovala tu naprosto vesnická atmosféra, hodně lidí nám mávalo a nešetřilo úsměvy.

Z Kampotu jsme pokračovali na novoroční party do národního parku Ream. Festival byl překvapivě dobře připravený, tak jsme si Nový rok hezky užili, včetně kempování pod plachtou a koupání na krásné pláži uprostřed téměř neobydlené oblasti.

Sihanoukville

V pondělí 2.1. jsme dorazili do největšího plážového střediska Kambodži-Sihanoukville. Dobrý pokoj jsme, oproti Kampotu, sehnali celkem snadno v Sunday guesthouse za 8 dolarů s větrákem. Každý den nás vítal moc sympatický hlídač motorek a to, jak je v Kambodži u místních překvapivě běžné, velmi dobrou angličtinou. Měli jsem výbornou polohu akorát mezi centrem města a plážemi. Koupat jsme se jezdili na vzdálenější Otres beach, která byla téměř opuštěná. Městká pláž byla plná barů, restaurací, pouličních prodejců a skoro tam ležela hlava na hlavě.

Co jsme si tady opravdu užili, bylo jídlo. Na večeři jsme chodili na večerní trh, kde jsme se slušně najedli za 25 Kč. Z restaurací jsme si oblíbili Happy Sihanouville Pizza, kde měli velké porce a skoro všechna hlavní jídla stála jen kolem 3 dolarů. Vyzkoušeli jsem tu většinu nejznámějších khmerských jídel, ale měli i grilované ryby a mořské plody a vynikající pizzu, která ale byla s přehledem nejdražší položkou v menu (malá stála od 4 dolarů, velká, což je u nás normální velikost cca 10 dolarů). V restauraci Grand Kampuchia jsme museli vyzkoušet vyhlášený Amok podávaný v kokosovém ořechu. No bylo to, jak by stejně řekli Khmerové, “mňam mňam”.

Vše tady ale zas nebylo tak příjemné, jako jídlo. Hned druhý den pobytu nás na projížďce městem zastavil policajt (Sihanouville je tím známo, jinde v Kambodži by už měl být klid) a bylo to docela nepříjemné. Poučeni z internetových diskuzí a blogů jsme se ho pokusili hned podplatit, ale to se  mu překvapivě nelíbilo, tak jsem se z toho musela vykecávat, že jsem tím myslela, že chceme jen poznat Kambodžu, její krásy a kulturu a utratit tu peníze. Nakonec, asi po mý stý otázce, “co teda budeme dělat”, nás pustil. 😉 Od té doby jsme vyjížděli jen na pláž a krátké vzdálenosti, a pokud to šlo, tak postranními uličkami. Už nás naštěstí podruhé nezastavili.

Dalším problémem je zde rozšířená prostituce, bohužel včetně dětské. I když se tu místní organizace snaží různými prostředky místní děti ochránit, potkáte tu hodně ohyzdných strýčků, prohlížejíích si skupinky hrajících si dětí… Mnohem okatěji se zde vystavuje spousta “zápaďáků” s lehkými slečnami, které každý večer zaplavý místní bary… Stalo se nám, že Tom šel pro pití, a hnedka se tam na něj jedna začala usmívat…

Co se týče nakupování, tak je tu několik supermarketů, kde nakoupíte za trochu vyšší ceny než v ČR, ale je to pro nás pohodlnější, než se pořád ptát na cenu u malých obchodů. Potěšila mě návštěva místního trhu. Koupila jsem si tu tašku, po které jsem dlouho pošilhávala v Praze, ale u nás stála přes 300Kč, a to mi přišlo za hadrovou tašku moc. Paní u stánku mi ji nábídla za  4 dolary, tak se mi ani nechtělo smlouvat a brala jsem to všemi deseti. 😉

Celkově ale Sihanouville přestavuje pro cizince pohodlné místo na žití, což dokazuje velké množství podniků, které vlastní přistěhovalci z Evropy, Austrálie i Ameriky. Říkali jsem si, že jsem se ještě s nikým moc nedali do řeči. Potřebovali jsme opravit elektriku na mé motorce, tak jsme navštívili jednu z místních opraven. Po pár minutách přijel urostlý cizinec vojenskonáckovského vzhledu s jednou z lehkých děvčat. Tak jsme začali komentovat, naštěstí dost potichu (syndrom řvoucího Čecha v zahraničí jsem zatím nepochytili). Za chvilku k nám přišel a ptal se odkud jsme, tak jsme odpověděli a on na to, “čautě, ja som zo Slovenska”. Nakonec to byl docela příjemnej kluk, který už je v Kambodži půl roku, ale já i Tom jsme usoudili, že asi doma něco provedl, tak se šel raději zašít do JV Asie…

V Sihanoukville jsme nakonec strávili 14dní, Tomáš hodně zapracoval na svých webovkách a já jsem zas o něco vzdělanější, co se asijké kabelové televize týče. 😉 Ale teď opět vyrážíme na cestu. Zítra pokračujeme dál do dalšího přímořského města Kep, a poté pomalu míříme do hlavního města Phnom Penh.

Tak opět brzy na počtenou. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *