Nazdar zápaďane, tak tohle jsem dneska slyšel hodněkrát. Většinou na to odpovídám vietnamsky – ahoj výchoďane:-) Nevím, zda mému vtipu rozumí, ale každopádně já se bavím..:-))

Už v šest ráno jsem vyrazil na návštěvu na vesnici, za rodinou kamarádky, jedný mojí kamarádky. Proč tak brzo? Vesnice je daleko. Skoro 60 km od Nha Trangu, takže jsme museli vyrazit již časně ráno, aby nás nezastihlo dopolední slunce. 60km v ninja posedu na motorce je docela únavnejch i pro spolujezdce. Zvlášť v tomhle počasí.

Ale dorazili jsme úspěšně Pak jsem byl pozván na snídani na trh. Následovaly exkurze po známých a různých rodinách. Děti za náma běhaly. Psi taky. Potkali jsme hodně vodních buvolů, krav atd.

Vesnice malebná, domečky byly moc hezký. Nedokážu moc popsat jak jsem se cítil. Na popularitu jsem si tu už zvykl, ale tentokrát jsem si přišel už opravdu moc. Na oběd se sešla půlka vsi, pak mi zpívali karaoke, rvali do mě tuny jídla hlava nehlava.

Když už jsem opravdu nemohl, tak mi přinesli polštář, že si můžu zdřímnout, a že budeme pokračovat potom. Celou dobu ohromná legrace. V závěru mě nechtěli pustit domů a ještě jsme museli jet na kafe a na jídlo na pláž, kde mě zase zvali a balili mě závitky jeden za druhým, až se mi protáčely panenky.

Kolem páte odpolední se vše přecijenom chýlilo ke konci a hodili nás na autobus. Po asi hodinovým čekání jsme nějakej stopli a dokonce se i do něj vešli. Sice mi cestou vlála jedna noha z busu, ale nevadí! Hlavně, že jsme se do něj dostali.

Kapacity jsou ve Vietnamu takřka neomezený a záleží jen a pouze na Vaší kreativitě. Dnes jsem také trhnul osobní rekord v cestování na motorce. Vážení, jelo nás 5…!(4 dospělí a jedno malé dítě)

Ale tak jo, další čárka do památníčku prostě.