Dostal jsem čajový set a jedl psa

Dnes před vyučováním jsem pil s děkanem opět čaj. Moc mi chutnal a tak mi děkan po studentech poslal na kolej čajový set, stroj na ohřev vody (takovou velkou 6 litrovou konvici, která vypadá jako malej automat na kafe) a tři druhy čaje. Starají se tady o mně opravdu hezky. Úkol, který jsem zadával v úterý přinesli všichni a někteří napsali rovnou dva:) Tak teď mám co opravovat. Tak 5 studentů už napsalo opravdu hezké práce. Rovnou jsem jim zadal úkol na příště a v dalším týdnu budeme psát první test.

Po vyučování mě pozvali do kavárny na kokos. Chutná to uplně jinak, než ten, který známe my. Tohle je světlý – nahoře se to usekne a uvnitře je takový průhledný rosol. Zase jsem nic neplatil. Nechtěj o tom ani slyšet:( A slíbili mi, že mě večer vezmou na psa. Buď se jí s chlebem a nebo s rýžovými nudlemi (těch je tady strašně druhů). Už se na něj těším, tak večer napíšu, jak jsem dopadl. Jinak počasí se dost změnilo. Je tak 25 stupňů, zataženo a asi bude pršet. Fouká tu dost silnej vítr. Tajfuny od moře tu nejsou žádnou vyjímkou.

Tak už prší, ale není to nic hroznýho. Teď jsem vyzkoušel s Adélkou videohovor a je tu super věc. Pokud by mě někdo chtěl vidět, tak mi zavolejte na skype. Přezdívku tam mám “indexone” bez úvozovek.



Právě jsem se vrátil z psí hostiny. Abych pravdu řekl, tak psí maso asi nebude nikdy mým oblíbeným. V Nha Trangu jsou psí hospody v jedné ulici na severu města, docela daleko od centra. Již když jsme přijížděli, tak jsem začal větřit neobvyklý pach (vůni) psího masa. Šli jsme do nějaké vyhlášené, ale průšvih byl, že byla úplně nacvaklá. Protože tam mají prej nejlepší, tak jsme čekali až se uvolní místo. Asi po čvrt hodině jsme měli štěstí…

A začaly “hody”. Nejdřív přinesli takovou psí šunku. To se zabalí do nějakého lístku a namočí do vyhlášené vietnamské rybí omáčky (ta se dopřipravuje také na stole). Tohle mi docela chutnalo, až na to, že jsem při každém polkunutí a soustu nemohl odbourat předsudky a myslel jsem na toho vořecha, jak se mu v Nha Trangu asi běhalo či jak ho chytili. Prostě mi to hlava moc nebrala. Myslel jsem, že to je konec představení, ale ukázalo se, že by to byla velká chyba. Když jsme tohle dojedli, tak přinesli psí závitky – to vypadalo jako malý nemy (jarní závitky) a uvnitř byla hmota podobná našim jitrnicím. To bylo taky dobrý. Docela. Všude ale byl ten divnej smrad z psího masa, což mě celou dobu pořád dost znejisťovalo. Když se snědlo tohle, tak přinesli francouzský bagety a psí guláš – nasekaná páteř s kousky masa. Tohle jsem už bohužel nejedl, páč hůlkama zatím nemám tak pevnej stisk abych to maso stáhnul z tý páteře a při tom na to nešahal rukama. Maso je to navíc docela tuhé. Tak jsem snědl alespoň omáčku,abych neurazil. Ta byla moc dobrá.

Celkově ta hospoda vypadala jako nějakej vietnamskej underground. Jsem zvyklej na jinačí tady (asi jsem pořád rozmazlenej, ale přitvrzuji pomalu). Byl tam všade bordel, špína, místní ožralové atd. Prostě to dotvářelo dost hezkej obraz vietnamský místní psí putiky a na bělocha tam rozhodně zvyklí nebyli.
Pak k nám přišli nějaký ožralové s vodkou, že mě znaj od vidění (dělníci ze stavby, který mi běhaj pod balkonem) a že by si rádi se mnou přiťukli. A tak se taky stalo. Je vidět, že známý už tu mám všude:)))

Takže teď už můžu říct, že jsem jedl psa a že mi moc nechutnal. Raději je vidím běhat na ulici.

PS: Vietnamci mají psí maso moc rádi a řekl bych, že dát si ho je pro ně to samé jako když si dáme my pravej českej guláš někde v zapadlý vesničce v místní hospodě….Dong mi říkal, že si psa dává maximálně jednou za měsíc. Levný to zrovna není, ale drahý taky ny…….V 6ti lidech jsme platili 165 Kč.

PS: Jo a na jihu Vietnamu psy nejí. Vaří se dvě hodiny…aby změknul…A na hospodě byla cedule: “Mladé psí maso”

To je vše, co jsem se zatím o psím mase dozvěděl:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *