Tak vás opět pěkně vítám u pravidelného víkendového zpravodajství z JV Asie, stále ještě Thajska. Pohodlně se usaďte, přichystejte si něco dobrýho k jídlu, a přečtěte si další příspěvek z mého asijského pobytu (to už je výstižnější termín, než putování). Poslední tejden jsem většinou trávil prací, ale nezabránilo mi to, abych dal pár vejletů po městě. Takže na co se dnes můžete těšit?

• Podíváte se na několik náhodných watů z celkovýho počtu asi tří set, který se v Chaing Mai nachází.
• Dozvíte se, proč byste si měli jet do Thajska nechat spravit nebo pořádně vyčistit zuby.
• Prozradím vám, co mě brzy čeká a snad ani nemine.

Pojďme na to:-)

Waty a procházky pana Procházky po městě

Město samo o sobě je pěkný. Já bydlím v moderní části města což je asi půl hodiny pěšky do historického centra a pro běžnej život to přináší spoustu výhod. Asi nejlepší ze všeho je, že tu mám blízko obchoďák se spoustou možností, jak se levně najíst. Uvnitř je něco jako menza, ale na výběr jsou desítky různých jídel a vše vám uvaří na počkání. Stravují se tam skoro všichni, co tu bydlí. 10 Kč za shake nebo 23 Kč za hlavní jídlo je dost pádnej důvod, proč přes tejden nechodit nikam jinam:-) Hned za obchoďákem jsou ale i klasické stánečky s jídlem pro ty nejchudší a tam se dá najíst ještě o fous levněji. Mně ale vyhovuje prostředí obchoďáku, tak většinou chodím na obědy a večeře tam. Někdy si vezmu i něco na doma, ale většinou to je tak, jak píšu.

Když mám přes týden odpoledne chvilku, tak chodím do centra na průzkum. Za těch 14 dní už to tady mám docela prochozený a během vycházek už jsem lecos vyfotil. Asi nejzajímavější jsou v Chiang Mai waty – buddhistické chrámy či pagody. Vstup je zdarma a každá z nich má úplně jinou atmošku i celkovej vzhled, takže pokud vás baví obcházet tyhle svatostánky a máte rádi podobnou architekturu, tak se vám v Chiang Mai bude hodně líbit.

Nejlepší na těch mejch výletech je, že se dostanu pohodlně pěšky tam, kam chci. Chodím bez mapy a jen si to tak užívám. Občas zajdu třeba do nějaký slepý uličky nebo k němu domu, jako se mi to povedlo právě dneska:-) Místní Thajci jsou ale lidé dost milí, takže hned zdraví a něco na vás mluví a jako nadávky to nevypadá:-) Obecně tady na mě lidi působí velice přátelsky. V Praze na ulici, vás lidé běžně nezdraví. Nestalo se mi to mockrát ani ve Vietnamu (nemůžu se ubránit stálému srovnávání), ale tady je to každodenní záležitost. Od hlídače hotelu na ulici, kterej na mě pravidelně salutuje po děti nebo důchodce v zapadlých částech města. Mrkněte se na přiložené fotky pagod. Víc slov asi o nich nemá smysl.

S pagodama souvisí ještě jedna věc, která mě zaujala. Místní sangha (buddhisti) mají turistický ruch docela na háku. Každej wat pravidelně pořádá tzv. monk chaty – pokecy s mladejma mnichama. Kdybych věděl, že má angličtina je na takové úrovni, že bych jim mohl něco předat, rád se zúčastním. Slouží to prý k tomu, aby se novicové procvičili v angličtině.

Zubaři a další služby

Jak jsem psal, bydlím v části města, kde není moc turistů. Vůbec se s nima nevídám, což sice trochu omezuje moje sociální styky s normálními lidmi, ale o to více mám zajímavé příhody s těmi z druhé strany spektra. V ubytovně, kde bydlím, jsou trvale usídlení hlavně japonští, čínští a korejští důchodci. Ty jsou v pohodě, zdravíme se, klasika koničiva a tak. Pak tu jsou starý americký důchodci a těm jsem zatím na chuť nepřišel. Jednou si ke mně ráno u snídaně přisedl borec a začal mi vykládat, co všechno už si tu nechal spravit (kromě jinech zážitků). Vnímal jsem ho na půl ucho, ale utkvěla mi v hlavě pasáž, při které na mě cenil nové zuby a doporučoval mi nějakou kliniku, odkuď pocházejí. Druhý den jsem neváhal a zašel sem se tam podívat:-) Ceny opět dost lidové a zářivě bílý úsměv, kterým bych vás mohl oslňovat po příjezdu domů, mi nasadil brouka do hlavy. Se ještě uvidí…:-) Zubařská péče je tu prý vysoce kvalitní a stojí opravdu málo.

Obecně to vypadá, že služby v Chiang Mai mají zmáknuté opravdu perfektně. Nikdo vás neotravuje, ale pokud prodavač vycítí, že byste mohli mít o něco zájem, začne vás perfektně zpracovávat. U výlohy s foťákama stačilo slečně několik sekund na to, aby poznala, že přepočítávám na mobilu ceny místních fotoaparátů na koruny. Přiskočila ke mně (doslova) a s otázkou a gestem jako, že mě fotí, se ptala, jestli náhodou nehledám foťák:-) Nehledám, ale co kdyby, znáte to. U týhle slečny mě ještě zaujaly její uši. Všiml jsem si, že některé Thajky je mají zvláštně tvarované, jakoby uměle odstáté. To mě dost zaujalo, nevíte o tom někdo něco? Zvláštní země to Thajsko…:-D

Plán do budoucna

Je to neuvěřitelný, ale moc dlouho jsem se tady neohřál. Příští úterý mě čeká let na jih Thajska. Zatím neznámo přesně kam, ale asi to vyhraje ostrov Koh Lanta, který je z Hat Yai, kam letím, relativně dostupný a když mi zbyde čas, tak bych rád navštivil Filipa a Alenu na Koh Tao. Kromě toho jsem chtěl tady ještě navštívit školu vaření a udělat zkrácený Mae Hong Son okruh na motorce, ale nevím, jak to všechno stihnout. Poznávat a pracovat na plnej úvazek (a občas i víc…) je docela fuška, ale stojí to za to. Mějte se fajn!