Představte si, že stojíte se zavřenýma očima na balkóně a v nose si vychutnáváte nasládlé vůně Asie. Takhle se teď nějak cítím. Konečně si můžu po měsících necestování ten pocit pohody opět z plna hrdla vychutnat. Slunce zapadlo za vrcholky hor a největší horko odeznělo. Nastal čas se přestat kochat výhledem na zelené kopečky Thajska a jít se provětrat. Západ slunce zde ubíhá stejně rychle jako čas. Už jsem tady pár dní, ale zatím jsem se ani nerozkoukal a dojmy vstřebávám pomalu. Nikam necestuji, mám kde bydlet a budu tu minimálně měsíc. A to se mi moc líbí.

Do Thajska jsem dorazil s mým oblíbeným Aeroflotem a musím říct, že opět tyto aerolinky předčily má očekávání. Naposledy jsem s nima letěl do Vietnamu před dvěma lety, ale od té doby udělaly velkej kus práce a cestování s nimi bylo extrémně příjemné. Super jídlo, pěkné letušky, pohodlí. Co víc pro patnáct hodin cesty potřebujete? Let ubíhal na minutu přesně a ani jsem se pořádně nerozkoukal a už jsem přistával na letišti v Bangkoku.

Po výstupu z letadla mě přivítalo tropické, vlhké podnebí a moderní čisté letiště, kde by se nemohl ztratit snad nikdo. Přehledné ukazatele, ochota personálu a úsměvy Thajců a Thajek pouze dokreslovaly příjemnou atmosféru asijského ruchu, který na letišti panoval. V úkolech jsem měl vcelku jasno. Potřeboval jsem:

• Zařídit SIMku s internetem
• Vybrat peníze
• Zjistit, jak se dostat do centra Bangkoku
• Koupit něco k snědku na cestu

Prvním krokem byl výběr peněz. Prozkoumal jsem možnosti místních bankomatů a všechny, které jsem na letišti našel, strhávali poplatek cca 70 Kč za výběr. Co se dá dělat. Dal jsem přednost fialové barvě přístroje a vybral peníze. Po několika dalších minutách rozhodování, čím pokračovat, bylo jasno. Internet je pro mě nejdůležitější:-) Zamířil jsem k prvnímu stánku největšího thajského operátora AIS a během pěti minut odcházel s thajskou SIM kartou s měsíčním tarifem 4GB rychlého a 256 kb neomezeného internetu. Za cca 500 Kč měsíčně získáte stabilní, mobilní internet vhodný pro práci na cestě. Lepší už to být nemohlo. Žádná smlouva, žádná aktivace. Thajka mi i ochotně tarif sama aktivovala a bylo to.

Dalším bodem věcí k vyřízení měla být cesta do centra města, ale upřímně – moc se mi tam nechtělo. Současné protesty a s nimi související omezení mě tentokrát od návštěvy metropole odrazovaly. Věděl jsem, že bych v Bangkoku strávil jen čtyři dny a následně se přesouval hned pryč a proto jsem se rozhodl tento mezikrok vynechat. Vcelku impulsivně jsem se rozhodl, že si koupím letenku do Chiang Mai, kde strávím první dny a týdny a vyzkouším si práci na dálku v klidu “domova” a bez vysilujících přesunů. Chiang Mai, dnes také přezdívané hlavní město světa digitálních nomádů je druhé největší thajské měst a leží na severu země.

Za dvě hodiny od rozhodnutí už jsem seděl v letadle Thai Airlines, kde nikdo kromě mě a bandy Izraelců asi neletěl, a tak jsem měl možnost si vychutnat pozornost thajských letušek i jejich mužských kolegů.Jejich ochota mě překvapila. Během hodinového letu mě nabízeli pití snad desetkrát (džusy, kafe, čaj) a jako bonus jsem dostal bagetu. Za 1000 Kč se letenka určitě vyplatila.

Přílet do Chiang Mai

Po příletu do Chiang Mai beru první tágo, a rovnou směruji do vybraného hotelu, kde by měli mít levné pokoje pro dlouhodobý pobyt. Informaci jsem našel na mobilu, tak tomu moc nevěřím, ale co nadělat. Zkusit něco musím. Nejprve mi v hotelu řekli, že volno nemají. Potom, ale přišel šéf a říká. “No problem, sir” a současně posílá poslíčka ať mi jde ukázat pokoj. Společně jsme se vyškrábali do posledního patra a na pavlači vešli do mého budoucího pokoje. Problém byl ale v tom, že mě příliš neoslnil. Dveře děravý, koupelna špinavá, ale internet za 500 bahtů “No problem, sir”. Měsíc bych tam strávit asi nechtěl, a proto místo s díky opouštím a na mobilu hledám dál. Nastavuji GPS a do mého dalšího tipu ukazuje přístroj 3,2 km pěšky. Uvažuji, zda vzít tuk tuka, tágo nebo místní formu autobusu. Nakonec vyhrávají nohy, není nad to si je po hodinách letu protáhnout. Nicméně jsem se trochu přepočítal a zapomněl jsem, že se v Asii stmívá relativně brzy a v šest večer už byla tma jak v pytli a rychlost hledání nabírala zpoždění.

Kolem sedmé večer jsem se nakonec dostal tam, kam jsem chtěl. Do rezidence bytů v severozápadním cípu města. Za pět sedm klepu na dveře, vcházím dovnitř a mile vysvětluji, že bych rád přespal, třeba i měsíc.

“Můžu vidět pokoj?”, ptám se. “No sir, its too late, come tomorow”. V duchu si říkám, že to snad nemyslí vážně. A oponuji, ok, tak zaplatím jednu noc a ráno se uvidí, to by šlo? Slečně za stolem jsem evidentně vykouzlil úsměv na tváři. “Jo, to by šlo”, říká a už si bere můj pas, dostávám klíč od pokoje a jdu se ubytovat.

Pokoj moc hezkej nebyl, a tak jsem se rozhodl, že se druhý den vydám hledat další možnosti bydlení. Naštěstí jsem byl ve čtvrti, kde je podobných rezidencí víc, a tak jsem mohl spokojeně usnout…

Druhý den ráno po příletu

Hned druhej den jsem ráno jsem vyrazil na obhlídku okolí. Přeci jenom za světla vše vypadá lépe. Prozkoumal jsem nákupní centrum a šel vybírat nové bydlení. Netrvalo to dlouho. Hned u druhého tipu jsem měl štěstí a ubytování zaplatil. Nyní bydlím v šestém patře rezidence Chiang Mai lodge. Je tu oproti minulému bydlení čisto a až na absenci povlečení mě nic nevykolejilo. Nicméně za pár bahtů na měsíc jsem si ložní prádlo pronajal a už nemusím spat na holé posteli:-) Součástí pokoje je i pár skříní, stůl na práci, internet a balkón. A víc už asi ani nepotřebuji. Těší mě krásnej výhled na okolní hory a slušní korejští a čínští sousedé staršího věku.

Po několika dnech jsem se tady už zabydlel. Chiang Mai přesně plní má očekávání. Příjemné počasí, dobrá kuchyně, snadná komunikace a všude blízko. Oproti Vietnamu je to pro mě něco jako představa asijského ráje. Ceny jsou všude napsané a je tu levno.

Co víc si můžu přát…?