Za poslední tejden jsem dodělal většinu restů v práci za únor a do března mi zbyly jen články na blog. Ideální příležitost o víkendu něco podniknout. Původně jsem uvažoval o nějakém sólo tripu na motorce po okolí, ale ještě v pátek jsem se díky Báře z rodu Valentů seznámil s Ivanou, která do Chiang Mai právě přijela. Slovo dalo slovo a v sobotu ráno jsme se sešli, a vyrazili si půjčit motorky. Ve dvou a zvlášť na moto je to vždycky lepší.

Plán zněl jasně. V sobotu výlet na nejvyšší horu Thajska – Doi Inthanon a neděle návštěva slonů a tygrů severně od města.

Sobotní vejlet byl docela náročnej. Čekala nás cesta zhruba 100 km tam a 100 km zpět a to na malých skůtrech už je znát. Ještě před polednem jsme zhruba po 2 – 3 hodinách jízdy dorazili na nejvyšší vrchol Thajska. Doslova jsme na něm mohli zaparkovat, protože nás čekal asi jenom 20 metrový výšlap k ceduli, kde jsme se povinně vyfotili.

Vyhlídka a wat na Doi Inthanon

Cesta na vrchol (a hlavně zpět) byla navíc okořeněná nedostatkem benzínu v mé motorce, ale naštěstí jsme narazili zhruba po deseti km jízdy na automatickou pumpu. To jsme ale ještě netušili, že problémy s nedostatkem benzínu nás tento víkend ještě potkají…

Cestou domů jsme zkoukli pár vodopádů, dali kafe na povzbuzenou a vydali se do Chiang Mai. Po cestě jsme se v obchoďáku posilnili levným jídlem a šejkem za dvacku a každej vyrazili do svého dočasného bydliště.

Vodopád cestou z Doi Inthanon

Den druhý – sloni, tygři a… nedostatek benzínu

V neděli sraz v centru proběhl bez problému. Ivana už jako zkušená motorkářka dorazila přesně na čas mohli jsme vyrazit. První zastávkou byli sloni. Dvaceti kilometrová vyjížďka severně od Chiang Mai byla pro nás po sobotě celkem hračka. Po vstupu do sloního areálu na nás čekali spousty krásných chobotů:-) Doslova. Hned u první zastávky jsme jim koupili trs banánů, kterej mi jeden z nich po chvíli vyrval z ruky. Nicméně potom proběhlo pár vtipných fotek a sloni byli asi z nás a banánů evidentně happy, takže mě jejich ztráta ani moc nemrzela. V půl druhý jsme vyrazili na sloní show. A show stála za to. Věděli jste, že sloni umí perfektně kreslit, hrát fotbal, mávat nebo třeba házet šipky? Pro mě to byla zajímavá novinka.

Tohle byla fakt sranda

Hygiena je důležitá

Další zastávkou měla být tygří zoo s možností drobné interakce s tygrem. Po 7 km jízdy jsme dorazili a vybrali si za pár stovek setkání s “medium” tygrem. Tygři z naší návštěvy evidentně nebyli tak vzrušení jako my z nich, ale aspoň jsme se u nich vyfotili a hlavně – nesežrali nás.

Na závěr výletu nám jeden Němec poradil, že existuje cesta do Chiang Mai z druhé strany, než jsme přijeli. Na mapě vzdálenost vypadala podobná a vypadala tak na hodinovou projížďku domu. Nakonec se z hodinky vyklubaly hodinky skoro tři a 100 km okruh tzv. Samoeng loop, kterej, jak jsem později zjistli, patří mezi nejhezčí motorkářské trasy severního Thajska.

Trasa to byla fakt nádherná. Žádná doprava, luxusní výhledy, lesy, zatáčky, vesnice, západ slunce, hory. Prostě idylka. Problém začal až ve chvíli, kdy mi ručička na nádrži utíkala stále více doleva. Když mi to začalo ukazovat červeně, tak jsem nevydržel a u jednoho stojanu benzín trochu doplnil. Ivana vypadala jistě, že má ještě dost do konce cesty. Ani jeden jsme ale netušili, že konec cesty ještě jen tak nepřijde. Takže po chvíli začal benzín docházet i Ivaně. Nakonec jsme ale narazili na další pumpu a raději oba dva doplnili dostatek až na cestu domu. Do Chiang Mai jsme dorazili až za tmy, ale stálo to za to!

Vyhlídka na Samoeng loopu

3 týdny a něco

V Chiang Mai jsem byl tou dobou už tři týdny. Město prochozený, okolí docela prozkoumaný a nastal čas se rozhodnout, kam dál. Možnosti jsem měl dvě. Buď zůstanu na severu a projedu ještě další města (Mae Hong Son, Chiang Rai a další) anebo se vydám dle naplánovaných letenek na jih do Hat Yai a dále na ostrovy.

No, co vám budu povídat. Rozhodování to bylo těžké, protože sever Thajska mě okouzlil. Ceny, prostředí, příroda, jídlo. Vše na severu bylo super. Jen mi začalo trochu chybět to moříčko a pohoda na pláži a při závěrečném večerním losování vyhrál jih.

Popakoval jsem tedy svůj batůžek, vyřídil v hotelu všechny formality, vytisknul letenku a nazdar Chiang Mai. V úterý v pět ráno už jsem si to ještě nočním Chiang Maiem štrádoval na letiště. Netušil jsem, že tuk tukáři budou tou dobou ještě spát, takže se procházka po městě se stala ranním úprkem na letiště aneb doběhni své letadlo:-D Ale na letiště to naštěstí není daleko, takže jsem ještě včas dorazil a s partou rozvášněných Číňánů a zbytkem Thajců vyrazil do Hat Yai…

…ale to už je další příběh:-)