Poslední tejden v Kambodži jsem místo odpočinku strávil částečně v posteli. Sám (teda vlastně za pomoci gooooglu) jsem si určil diagnózu a začal brát antibiotika. Potkala mě angína. Prášky za 2-3 dny zabraly (asi nebyla moc silná) a zbytek pobytu jsem se pouze dával dohromady. Závěrečný přejezd do Vietnamu trval přes 12 hodin, ale vše šlapalo naprosto hladce (kupodivu). Měli jsme dvě možnosti, jak se do VN dostat. V úvahu připadala cesta “spodem” přes deltu Mekongu minubusama s X přestupama. Druhou možností bylo jet do PP a z PP do Saigonu. Jelikož horní cesta byla levnější a normálníma autobusama, rozhodli jsme se pro tuto variantu..

Večer jsme kolem sedmé dorazili do Saigonu, ale neměli jsme domluvený žádný ubytování. Nechali jsme se tedy “nahnat” do nějakýho rodinnýho podniku, z kterýho se nakonec vyklubal fajn hotýlek za slušnou cenu. V Saigonu se nám líbilo. Pravidelně jsme se občerstvovali pho, která nám v Kambodži docela chyběla. Navštívili jsme tam pár muzeí a nakonec jsme na inzerát koupili další motorku (za dobrou cenu), která nás bude vozit (snad) až do konce pobytu.

Výjezd z města byl jak jinak než hektický:D Nejdřív nám nedržela zavazadla (2 krosny a batoh)takže jsme museli zastavovat. U jedné takové přivazovací pauzy se nás asi Vietnamcovi zželelo a uřízl pro nás kus bambusové tyče, kterou jsme vázacím drátem přivázali k našemu prodlouženému nosiči. Hle! Zavazadla rázem přestala padat a mohli jsme vesele pokračovat…Jenže…nás zastihla jakási tropická bouře, takže jsme se po chvílí jízdy řekou raději uchýlili pod přístřešek a s ostatními cestovateli (Vietnamci) pozorovali jak prší…pršelo pořádně, ale za půlhodinku už jsme opět vyrazili na cestu. Moc jsme toho za tenhle den neujeli, a tak jsme to zapíchli v nějakým městečku asi 100km od Saigonu. Další den jsme překvapivě rychle urazili 200km trasu do Dalatu (naprosto bez problémů ) a tady teď momentálně jsme.

PS: novinkou je z neznámého důvodu křuplá obrazovka (vidíme polovičatě) na počítači, takže se omlouvám za překlepy, ale všechny úkony na počítači nabyly na obtížnosti.

Ahoj, tak jsem se opět donutil sem něco napsat, takže jdu na to! Přesuňme se u pár týdnů zpět do Kampotu, kde se teď momentálně opět nacházíme. Z Kampotu jsme vyrazili na opravených motorkách do cca 100km vzdáleného Takea. Po pár hodinách jízdy jsme tam úspěšně dorazili, ale nebyly by to naše motorky, aby se něco nestalo. Postupně během cesty odešla baterka do věčných lovišť. Takže sem ji měl opět pouze na manuální režim (aspoň že měla nakopávačku). V Takeu jsme se zdrželi pouze jednu noc a kromě dobré restaurace nás tam nic moc nezaujalo. Těšili jsme se hlavně do Phnom Penhu, hlavního města.

Druhý den ráno jsme tedy doplnili palivo a vyrazili na opět cca 100km cestu do PP. V PP jsme měli relativně štěstí a vyhlídlej hotel jsme našli neuvěřitelně rychle. Bylo to v něm docela fajn, takže jsme v něm zůstali něco málo přes týden. V PP se nám moc líbilo. Párkrát jsme se sešli se Zbyňkem na pivko a jinak jsme chodili po městě atp. Během toho týdne jsme navštívili “killing fields” a nechvalně známé vězení přestavěné ze střední školy. Původně jsme chtěli jet do Siem Reap (tam kde je Angkor) na motorkách..ale skoro 350km trasa nám přišla zbytečně dlouhá, a tak jsme se rozhodli motorky prodat již v PP.

I když jsme je inzerovali všude možně, tak spolehlivých zájemců nebylo dostatek k tomu, aby mohl obchod včas proběhnout. Vzali jsme tedy iniciativu do svých rukou a zeptali se tuk-tukáře (něco jako trojkolka moto-taxik) před naším hotelem, zda by o ně neměl zájem…Po 2 hodinách tvrdého smlouvání jsme odcházeli bez klíčků a s dolarama v kapse. Šlo to nečekaně rychle. Ve výsledku jsme na nich neprodělali ani nevydělali, takže jsme byli spokojeni.
Hned další den po prodeji jsme tentokrát již busem vyrazili do zmiňovaného Siem Reap…Cesta docela utekla a odpoledne jsme tam v pořádku dorazili. V hotelu jsme málem schytali hnusnej pokoj (okno do zdi), ale po naléhání jsme ho vyměnili za lepší (okno do prostoru)…Siem Reap je hezký post-koloniálně-architektonický městečko s malebnou říčkou uprostřed. Pár kilometrů severně od města je proslulý archeologický komplex Angkor. Koupili jsme si do něj lístek na 3 dny, ale v tom vedru nás to na kolech moc nebavilo (nešlo ani tak o kola), takže jsme ho navštívili jenom 2X – stačilo…Kola byla legrační – vrzala, moc nebrzdila a věřím, že na nich jezdilo už hodně lidí před námi. Docela dobře se v Siem reap nakupovalo, takže jsme si lehce obměnili šatníky a nakoupili suvenýrky. Siem Reap je oproti zbytku země opravdu turistickým rájem a dokládají to i ceny, které jsou na Kambodžu trochu vyšší.

Dále jsme ze Siemu pokračovali do Battambang, kde jsme zůstali 3 noci a kde jsme se finálně rozhodli, že nebudeme pokračovat ani do Thajska, ani do Malajsie, ale zpět do Vietnamu (snad někdy příště třeba). Zbývalo nám posledních pár dní v Kamobodži, a tak jsme se rozhodli je strávit tam, kde se nám nejvíce líbilo…Následovala tedy 12tihodinová cesta přes Kambodžu do Kampotu (letos již po třetí..) a tady vstřebáváme fragmenty kambodžských zážitků. Bylo toho docela dost!

V příštím díle našeho seriálu Vás čeká: cesta do Vietnamu, příjezd do Hočimina a koupě nové motorky)

Ahoj!