14 dní na Phu Quocu uteklo jako voda, štědrej den jsme oslavili parádním koupáním na naší oblíbené pláži, dali jsme si dobrou véču a vypili láhev dalatského vína. Začali jsme se na ostrově cítit jako doma, což byl impuls k tomu, abychom opět zvedli kotvy a přesunuli se dál. Dali jsme si ještě tři dni na pobalení, dokoupení věcí a opravení motorek až nakonec nadešel den odjezdu.

Celkem úspěšně jsme se přesunuli do přístavu (cca 40km od našeho města), koupili lístky na loď a dali si docela vydatnej oběd za 25 Kč. Loď odjížděla ve 14.30 a během dvou a půl hodinové plavby jsme stihli zkouknout nějakej vietnamskej film o francouzsko-vietnamské válce.

Do hotelu, ve kterém jsme přespávali již minule, jsme přijeli krátce před setměním. Bohužel nám pani domácí ale sdělila, že je plnej. Tak jsme šli vedle:D Měli to tam taky docela pěkný a už se nám nechtělo nic hledat tak jsme přespali a ráno vyrazili na cestu.

Naivně jsme si vybrali peníze, ale v Ha Tienu nikde neměli Riely (i když jsem se fakt snažil je najít), tak jsme na hranice vyrazili jen s dolarama. Na hranicích se důrazně nedoporučuje proměňovat peníze, ale v kambodži je USD druhá měna, takže pokud dolary máte, tak s nimi nikoho neurazíte.

Náš obávaný přejezd hranic s motorkama proběhl nečekaně hladce (prostě nic), TAKŽE TO JDE. Bohužel jsme tuto informaci nemohli 2 měsíce na žádných diskuzních servrech nikde najít a když jsme něco našli, tak to znělo dost pochybně.

Po dalších 40 km jízdy po nic moc cestě jsme pokryti červeným prachem dorazili do Kampotu, ubytovali se opět za 10 USD/noc a zejtra to tu začneme pořádně prozkoumávat.

Zatím nás docela oslovila khmerská kuchyně zejména mě, jakožto etno-gurmána:D

Na ostrově se nám líbí. Už jsme tady 9 dní a projeli jsem ho skoro celý. Počasí je tady příjemný, celej den lehce pofukuje, vlny jsou tady malý, voda teplá, pláže různé.

Ty nejlepší pláže jsme při našich vyjížďkách našli na severo-východním pobřeží. Turisticky nejatraktivnější je pláž s bílým pískem (bai sao) na jiho-východě. Nám se líbila také, ale problém byl v tom, že je tam všude hrozně mělko (tak 100m do moře po kotníky až kolena), ve vodě jsou řasy a okolo pláže bordel (co dělaj turisti, zejména ti vietnamští).

Navštívili jsme jakýsi vodopád kde bylo docela hezky, ale bordel po Vietnamcích taky hroznej. Tenhle bordel, kterej jsme viděli u vodopádu způsobují tzv. Vietnamci piknikáři (vyjedou si na piknik a všechno po sobě zanechaj na místě činu).

Jinak Vietnamci jsou lidé pořádní, ale jejich pořádek sahá cca metr před jejich dům. Ochrana životního prostředí tu zatím moc nefuguje.

Na ostrově jsme vyzkoušili velký množství jídelen a restaurací a zatím jsme byli nejvíc spokojení s restaurací Sakura u takřka opuštěné pláže severně od hlavního města. Tam nás taky čeká “štědrovečerní” večeře. (teda spíš oběd).

Já jsem si svou motorku potunil, koupil jsem si nový zadní tlumiče (tady to fakt chce, jsou tu šílený cesty), zrepasoval přední vidlici, přidal chránič na řetěz, takž již může vesele brázdit Kambodžské cesty, o kterých si myslím, že nebudou o moc lepší než tyto.

Dnes přijde na řadu motorka Adély, ale jelikož je Adéla člověk šetřivý a ve vylepšování svého stroje nespatřuje žádné potěšení, tak její motorku čeká jen základní seřízení a namazání řetězu.

Často se tu chodíme koupat a lituju, že jsem si nevzal potápečeský brejle, voda je tu průzračně čistá, tak se snažím koukat alespoň skrze hladinu. Jsou tu hromady mušlí.

S naším ubytováním jsme nadmíru spokojení. Podařilo se nám sehnat asi nejlepší ubytování, které jsme zatím měli. Stěhovat se k pláži nebudeme, protože tady je dost plno a ceny jsou nesmyslně vysoký (vánoce, sezona)… a služby tomu bohužel neodpovídají. Díky tomu, že jsme mobilní, tak můžeme být na pláži za městem kde není NIKDO do 15 minut. Na městské pláži jsme pěšky za 7 minut, ale my raději spojujeme koupání s výlety.

Už jsme tu píchli (není se čemu divit až jednou spatříte videa z našich cest), ale s tím si tu netřeba dělat starosti (opravny jsou takřka všude).

A to je asi zhruba vše, co mě zatím napadlo….

Úspěšně jsme se přesunuli  i s našimi vozítky na Phu Quoc a budeme tu pobývat cca 14 dní. Po příjezdu do Ha Tien, jsme našli pěknej a levnej hotel, koupili o půlku levnější lístky na loď na ostrov a den jsme odpočívali (nikam jsme nejeli, kromě na jídlo).

Další den ráno jsme se úspěšně nalodili na trajekt. Jeden z kapitánů nás pozval do řídící kabiny lodi, kde jsme nakonec strávili skoro celou cestu. Měli jsme moc hezkej výhled a s lodí to docela házelo. Nemuseli jsme se ale obávat potopení, protože tenhle trajekt byl necelej rok starej a tudíž asi i bezpečnej. Pokud by někdo bloumal nad tím, zda si lze vzít vlastní motorku na Phu Quoc, tak to jednoznačně jde. Teoreticky by to mělo jít i z Rach Gia, ale vzhledem k ceně a pohodlnosti celé přepravy je lepší na PQ cestovat s motorkou z Ha Tienu.

Na ostrově je teď vrchol sezóny. Pro nás to znamená dost vysoké ceny za ubytko a za jídlo. Ubytování se nám po půl hodině hledání podařilo sehnat čistý, kvalitní a levný (v hostelu pro Vietnamce). Dobrou a levnou jídelnu zatím hledáme, ale jsme tu teprve jeden den. Ostrov je moc pěkněj, je to fakt tropickej ráj. Jsou tu všude pláže s žlutým a i bílým pískem (dneska jsme na jedné byli na výletě). Teplota stabilní kolem 30 stupňů moře o moc míň mít nebude. Na ostrově je přírodní park (rezervace) a pár rybářských vesniček. Jinak tu toho moc není. Zajímavý je, že to pravděpodobně takto nedotčené nezůstane dlouho.

Staví tu ohromný letoviska, dálnice apod. Vietnamci mají vize! A vize pro Phu Quoc je jasná – do 10 let 2 miliony turistů ze současných 50 tisíc ročně. Dokážete si asi představit, jak tu to jednou bude vypadat. Zatím to tu prý vypadá jako v Thajsku v roce 1980..:-)

Kromě hlavního města tu prostě civilizace moc není, ale to není důvod k tomu tento nádherný ostrov nenavštívit. Pokud někdo váhá, tak rozhodně přijeďte co nejdřív.

Už máme za sebou cca první 1000km:) Takhle nějak jako na mapce jsme přibližně jeli.

Z Cần Thơ nás nakonec nevyhnal pouze déšť, ale svým způsobem i jeden ze zatím nejneodbytnějších “naháněčů” na místní “atrakce”. Když turista přijede do delty Mekongu, tak by dle všech možných průvodců a doporučení neměl vynechat projížďku lodí po Mekongu a shlédnout některý z plovoucích trhů (nejlépe při svítání). Cần Thơ je tímto proslavené, a tak i my jsme původně chtěli toto absolvovat. Nakonec jsme ale nic takového neabsolvovali, protože: 1) bylo pořád hnusně, 2) 5x nám to nabízel (asi) majitel našeho hotelu. Byl dokonce tak drzej, že nás sledoval po městě a vždycky nás jakoby náhodou potkal:D a vždy se ptal: “Do ju wont tu sí flouting market, je?!:D

Ve městě bylo velké množství vege žrádelen, takže jsme se stali vegetariány a jedli tam. Je to chutný, levný a bezpečný. Také jsme navštívili muzeum, ale nestálo to za moc a kromě propagandy a kousku křídla sestřeleného amerického letounu nás nic nezaujalo.

V den odjezdu se udělalo hezky, tak jsme chtěli plovoucí trh navštívit sami. Dojeli jsme tam, ale v 10 hodin dopoledne už po plovoucím trhu nezbylo vůbec nic. Śkoda. Odpoledne jsme dorazili do další zastávky naší cesty – Rạch Giá.

Rạch Giá se nechází na JZ Vietnamu u moře a měli jsme v plánu odtud jet na ostrov Phu Quoc. Jak jsme ale tušili, nešlo to bohužel moc hladce a v přístavu jsme moc nepochodili (nepočítám-li, že jsme se nenechali okrást) a lístky pro nás a zejména pro naše motorky jsme nesehnali. Nakonec bychom je možná i sehnali, ale dost draze (komplet za 1000 Kč).

Tož to se nám nezdálo příliš výhodné, a tak jsme se rozhodli putovat na dvou kolech dál hned druhý den a zkusit štěstí jinde – blíže ostrovu.

Dnes jsme se tedy dostali do města Ha Tien (opět 100km přesun) – 7km od Kambodžských hranic a lístky jsme sehnali. Za polovinu. Máme hezkej a čistej hotel po delší době, takže před plavbou tu 2 dny zůstaneme, nabereme síly a 13.12 se přesouváme do tropickýho ráje, tak snad tam aspoń nějakej kousek najdeme.

Na stránkách bepviet.cz budu psát/píšu o vietnamské kuchyni a stravování. Pokud vás jídlo zajímá, tak  tam najdete třeba vietnamské recepty nebo různé postřehy z vietnamské gastronomie.

Momentálně jsme v Cần Thơ a je tu moc “hezky”!

V Mũi Né jsme celkově strávili přesně jeden týden. Náš denní program vypadal přibližně takto: ráno koupání v moři, odpoledne výlet, večer odpočinek.. Mũi Né byla ještě před deseti lety určitě hezká rybářská vesnice s 10 km pobřeží. Dnes je to 10 km letovisko s jednou hlavní silnicí. Ta strana, která připadá k moři je celá zastavěná luxusními hotely a resorty. Na té druhé jsme bydleli my, opět za 10 dolarů/den zaa slušný pokoj s klimačkou, televizí a koupelnou. V Mũi Né je jinak docela draho (na Vietnam). Pokud byste někdy snili o bílých píscích, tyrkysovém moři a stínu pod palmami, tak sem rozhodně nejezděte. Moře je u břehu spíše hnědé díky písčitému podloží a pláž má celé letovisko pouze dopoledne. Odpoledne ji zaplaví moře (prý díky erozi pobřeží). Jinak je v Mũi Né docela fajn, v okolí jsou hezké písečné duny, čamské věže a “zázračný” pramen. Všechny zmíněné atrakce jsme objeli. Byli jsme si taky nakoupit v blízkém Phan Thietu potraviny (v supermarketu!)a vyrazili na další cestu.

V neděli nás čekal 150km přesun do Bà Rịa. Cestou jsme se stavili ještě v buddhistické pagodě s největším ležícím buddhou ve Vietnamu. Pagoda se nachází na kopci Tà Cú a vede k ní kabinková lanovka. Nahoře jsme si u buddhistů dali vegetariánskej oběd (moc dobrý) a opět pokračovali v cestě dál. Do Bà Rịa jsme dorazili k večeru. Obytko jsme sehnali hned na druhej pokus a po super večeři brzy usnuli. Ráno jsme opět vyrazili. Čekal nás nejdelší přesun do delty Mekongu a navíc přes Saigon. Cesta dlouhá skoro 200 km ubíhala pomalu. Častokrát jsme museli zastavovat a mnohokrát se ptali Vietnamců kde vlastně jsme atd. Zpestřením cesty byl převoz přes řeku. K večeru jsme úspěšně dorazili do Mỹ Tho prvního města delty Mekongu. Hotel máme zatím nejhorší, co jsme ve Vietnamu měli, ale hlavně že jsme tu.

Dnes jsme byli opět v opravně motorek pro nové relé a na výměnu oleje (holt dostávaj asi zabrat), udělali jsme menší nákup a zítra budeme pokračovat do dalšího města, již hlouběji ponořeného v deltě Mekongu -Cân Thơ. Je to odsud jenom 100km, tak přesun nebude tak náročnej (snad)…:-)Zadky se pomalu zocelují a zvykají si.